TVORBA A INSPIRACE NA CESTÁCH
Němí svědkové času
Za přivřenými víčky mlčky vnímám nitro své a nechávám vnější svět k sobě dolehnout.
Můj druh zvesela nakročeno má, v touze předávat moudra svá.
Já následuji ho a ve svých snech prohlubuji šlépěje přede mnou.
Z ticha vyvstává pravidelné odbíjení kostelních hodin a ze stínu smrku vnímám zvuk jemného štěrku.
Hle poutník zvolna stoupá do svahu,doprovázen cestou z křížů do kamenů vsazených.
V obdivu na vršku spočine a živým oknem nahlédne do věčnosti,kde v okamžiku stává se naším společníkem.
Výkřiky a radostný hlahol vytrhává ze snění,ale vzácnou chvilku navždy ponechá si v srdci svém.
Neboť každý je vítán a všechna shledání,kde ruce se v pozdravu setkají a ústa v upřímnosti požehnání vysloví, ducha povznesou a své bližní v lásce spojí.
Toť smyslem lidské poutě je,dojít k poznání,že před tváří Boží roven svému bratru jsem a jak druhým činím,sobě tím navracím.
A proto následuj i ty druha svého a šlépěje před sebou bez bázně prohlubuj,neb příště ty v popředí pokráčíš.