I vědecké studie potvrzují,že život po smrti hmotného těla nadále pokračuje.Svým vlastním přístupem a chováním si každý jedinec volí cestu svého příbytku po smrti.Je mnoho domovů na druhém břehu,kam se duše až nastane její čas může vydat.
Ale jen jeden příbytek je domovem Hospodina,kde neexistuje hierarchie,je protkaný láskou,přátelstvím,pocitem bezpečí a blažeností.
Věřící,kteří během života,anebo na smrtelné posteli v modlitbách odevzdají svůj kříž a utrpení Bohu,přijmou do svého života pokání a jsou schopní všem odpustit, k těmto lidem přichází spása,láska a bezbolestný stav bytí.
Čeká je nádherná domovina,kde se mohou setkat se svými přáteli a rodinnými příslušníky,které na své životní pouti dříve potkali.
V této moderní době je rovněž šířen mýtus,že Ježíš má slabost pro hříšníky,či že nebe čeká na každého bez ohledu na jeho skutky.
Po věky věků má domovina Hospodina své zákonitosti a nezmění to ani přebujelá sebestřednost a cynismus ve společnosti.
Nevěřící lidé,kteří mají ve svém životě sklony k agresivitě se na druhém břehu setkávají s entitami a jinými dušemi,stejného ražení.
Příbytků kolem matky Země je mnoho,například magické pole vysněných přání( snové světy), a také velice nešťastná místa,kde se duše stále cítí jako oběti.
Jakýkoliv příbytek bez Boha,není dlouhodobě snesitelný a uspokojující.Proto se duše za nějaký čas znovu inkarnují na planetu Zemi a pokračují ve své pouti.
Každá duše má svůj příběh.Je mnoho obětavých poutníků,kteří se vracejí z příbytku Hospodina,inkarnují se v touze napomoci svým bližních k připomenutí víry,pozvednutí duchovních a charakterových hodnot.
Existují dva proudy nevěřících,kteří se vracejí zpátky na Zemi.
Jedni se těší,že se vrátí ke svým zálibám,požitkům a závislostem.
Ti druzí nesnesou negativní proudy na druhém břehu a chtějí se pokusit pozměnit svůj osud k lepšímu.Mohli bychom je nazvat dravci a oběti,které jistě každý dokáže rozpoznat i ve světě kolem nás.
Dravci se velice dobře orientují jak na Zemi,tak na druhém břehu,ale požitky a závislosti bez hmotných těl jsou pro ně neuspokojivé.
Oběti jsou často pronásledováni i na druhém břehu,proto se chtějí rychle inkarnovat,v touze uniknout tomuto nepohodlí.
Tento inkarnační proces je zcela svobodným rozhodnutím každé duše. Bůh neřídí žádný inkarnační plán a ponechává všem svobodnou vůli.
Pouze temné síly z nižších příbytků a magnetická přitažlivost matky Země nutí duše následovat svůj osud spojený s touto planetou.
Pokud duše přichází z příbytku Hospodina ze své vlastní svobodné vůle,z Mléčné dráhy,která není gravitačně propojena se Zemí,nadhled,moudrost a boží hodnoty si přináší s sebou.
Velikost Boha je nesmírná,tak jako jeho láska a milosrdenství,které jsou nadějí pro každého jednotlivce,který dokáže otevřít své srdce.
Právě skrze srdce věřící člověk cítí niterné spojení s Bohem,jeho bezpečí a blízkost.
Na planetě Zemi jsou rovněž lidé s těžkým osudem,ze kterého není jednoduché se vymanit.
Jedno z dalších dogmat,rozšířené,velice zakořeněné i často publikované je téma zatracení každé duše,která ukončí sama svůj život.
Dogma o zatracení každého člověka,který si sáhne na život, uvězňuje a vytváří bezvýchodnou situaci.
Pokud se tak stane v energiích zoufalství,nevíry v život a Boha,bez modliteb,padá duše do nízkých světů.
Ale ani to nemusí být fatální,naděje zůstává stále, že si vzpomene na Boha,lásku i v nehostinném světě a to ji pomůže vyvést ke světlu.
Existují i věřící lidé,kteří nezvládají z mnoha příčin svůj pozemský život a v modlitbách a pláčem ho ukončí.
Tyto duše Hospodin obejme a utěší ve své náruči.Nepadají do temných světů,ale za pomoci apoštolů jsou osvobozeny z bolavých pout.
