Židovský příběh Julie a Josepha

 

    

 

 

                                                           1.kapitola

 

Venku se setmělo a Sarah si šla do chodby pro olejovou lampu.Pohladila kocoura,který proklouzl otevřenými dveřmi do místnosti.Odložila rozsvícenou petrolejku na kraj stolu a v duchu přemítala o chystané svatbě s Josephem.Usmála se při vzpomínce na jeho milou  tvář a vlnité tmavé kučery.Před zrcadlem si učesala vlasy,pomodlila se a s knihou se uvelebila na lůžku.

Po chvíli procitla v šoku a nevěřícně hleděla na plameny ohně stravující její postel a peřiny.,,Ach Bože né!!" vykřikla bolestí a v obrovském žáru se snažila uniknout ohni.

 

,,Co tady uprostřed noci vyvádíte?"křikl jsem rozespale z okna na sousedku,která mě vzbudila bušením na domovní dveře.,,Odpusťte pane"odvětila,,ale dům vaší snoubenky je v plamenech!"

Sevřelo se mi srdce úzkostí ,v mžiku se oblékl a popadl dřevěné vědro na vodu.Před vchodem jsem se z hluboka nadechl a běžel ulicí k Sarah.

Jindy poklidná židovská čtvrť byla vzhůru nohama.Při pohledu na oheň,který zcela zachvátil dům mé nastávající a přeskočil již na okolní střechy, jsem se snažil protlačit mezi davem pomáhajících a v zoufalství jsem hledal svojí Sarah.Vytvořili se dva zástupy lidí,kteří si navzájem řetězově podávali plná vědra vody a hasili vysoké do vzduchu šlehající plameny.Snažili se zavlažit přilehlé budovy a tím zamezit dalšímu šíření požáru.V panice a zmatku se všichni pokoušeli oheň zkrotit a dostat pod kontrolu.

,,Kde je Sarah rabíne?" ptal se vyděšeně,když jsem se dostal k blízkosti domu,ze kterého se požár rozšířil.Podíval se na mě smutně a odvětil:,,Zeptej se rodiny Josephe"poklepal mi na rameno a ukázal směrem na objímající se a plačící rodiče nedaleko.Přistoupil jsem k nim blíže a maminka Sarah mě uviděla.,,Má holčička tam shořela Josephe!!"zvolala a v zoufalství se jí  podlomili kolena.,,Ach Bože!" vydal jsem ze sebe dlouhý sten a v kleče s nimi plakal nad ztrátou života mladé dívky,která se měla stát mojí ženou.Bezmocný a pod clonou žalu, jsem zůstal sedět a nečinně hleděl na okolní rozruch. 

 

 

Sarah a já jsme se znali od dětství.Naše spřízněné rodiny domluvily sňatek velmi brzy,dle zvyků a tradic židovské komunity,kdy hmotné a velmi dobré postavení obou rodin tento svazek dovolovalo a po generace dodržovalo.

Naše rodina vlastnila dva prosperující obchody,které jsem postupně jako nejstarší syn přebíral do zodpovědnosti.Vystudoval jsem gymnázium s velmi dobrým prospěchem a vzápětí mě otec jako staršího syna zasvětil do obchodní činnosti.Široký smíšený prodejní sortiment obsahoval zlato a hodiny,lampy a jiné potřeby do domácnosti,kdy jedna živnost se nacházela v centru města Třebíče a druhá v židovské čtvrti.

Celá  obec truchlila nad tragickou smrtí mladé Sarah a v obouch synagogách probíhali dlouhé smuteční obřady za zpěvu žalmů.Při velkém pohřebním průvodu a nářku jsem se smutkem v nitru vnímal velkou spoluúčast svých bližních.Široký zástup lidí se linul mezi ulicemi až do kopců k židovskému hřbitovu nad čtvrtí.Sledoval jsem sluneční paprsky odpoledního slunce mezi vzrostlými stromy, dotýkající se starodávných náhrobků se jmény v hebrejštině a v duchu si říkal,že jsem tak mladý a vdovcem.Slzy mi stékaly po tvářích a můj děd Joseph mě povzbudivě chytil za rameno.,,Máš život před sebou chlapče"odtušil mé myšlenky.Zahořkle jsem se na něj podíval a odvětil:,,A nejspíš zůstanu sám".

Sklíčený jsem seděl i na pohřební hostině,konající se v našem domě a do zpěvů i veselých vzpomínek na Sarah se nedokázal zapojit.Velice smutní rodiče a bratr mé zesnulé snoubenky se mi svěřili,že se na druhý den stěhují do Bohumína za příbuznými.Jejich dům zcela vyhořel a jen  díky urputné snaze místních při hasení, se podařilo zasažené přilehlé budovy zachránit a oheň zde nezpůsobil tak velké škody.

Po několik měsíců jsem se snažil soustředit na obchod a bez ducha bloumal po místech často navštěvovaných se Sarah.Později jsem si nacházel místa nová a moc rád  sedával na skalnatém úbočí nad čtvrtí, s výhledem na rozprostírající se město a řeku pode mnou.Zde jsem rozjímal v samotě, z dosahu lidí a uvažoval nad tím,proč mi Bůh musel Sarah vzít.Vynechával jsem  pravidelné modlitby v synagoze a stával se terčem rabínovo kritiky.,,Je velice nutné,aby jsi své návštěvy v chrámu zrovna teď zintenzivnil Josephe "vyčítal mi se zdviženým prstem,,vaše rodina šla vždy obci příkladem"dodával. 

V jeden letní podvečer jsem seděl na stejném místě a sledoval zapadající kotouč slunce.Den pomalu utichal a já po chvíli zaslechl jemný hlas písně,který se přibližoval.Úzkou stezkou přicházela mladá dívka a zpívala si.Když mne zahlédla,zprvu se zarazila a poté se usmála a pozdravila:,,Dobrý večer pane".,,I vám hezký večer"odvětil jsem a otočil se v domnění,že pokračuje po cestě dál.Ona však zůstala stát a pověděla:,,Hezké místo,že ano?I já sem ráda chodím".,,Ano"odvětil jsem a vstal,,už budu muset jít".Sbíhal jsem cestičkou dolů a uvědomil si,že jsem již dívku jednou potkal.Vzpomněl si na jednu z posledních procházek se svojí snoubenkou,kdy jsme se se Sarah podivovali nad jejím spontánním projevem zpěvu,kdy nás bez pozdravu a přerušení písně s úsměvem míjela.

Častěji  jsem teď pracoval ve městě,kde mi starost o živnost zabírala více času a byl vděčný i své rodině,že mi pomáhala rozptýlit smutek a prázdnotu v mém nitru.Stále mi ona zpívající dívka přicházela na mysl,já však myšlenky  zaháněl a styděl se za ně.Žil jsem v domě se svými rodiči a mladším bratrem Lévim,který prodával v menším obchodě v naší čtvrti.Starší sestra Shamuel studovala ve Vídni a domů přijížděla dvakrát do roka.Obýval jsem horní patro rodinného měšťanského domu,které bylo přichystané pro společný život se Sarah.Rozlehlý byt měl celkem tři větší místnosti včetně kuchyně,vkusně zařízené dřevěným nábytkem a navíc koupelnu s toaletou.Nedlouho před chystanou svatbou mi patro uvolnili prarodiče ze strany otce,kteří se přestěhovali do nedalekého domku.Po smrti Sarah mě matka pozívala k rodinnému stolu a já často pobýval v dolním bytě s nimi.Otec ve svém věku již nepracoval a jakožto ortodoxní žid zůstával i celé dny v modlitbách.Matka,která se celý život starala o chod domácnosti se na mě chápavě úsmívala a mlčky povzbudivě pokyvovala hlavou.

 

Cestou do vily Bergmannovým jsem si prozpěvovala a před vchodem uviděla paní domu jak na mě mává.,,Pojď Julie,již na tebe čekám.Dnes budeme mít hosty a musíme se spolu vypravit  na trh"řekla,,přijede i můj strýc z Vídně a je pozvaná celá naše rodina.Celkem nás bude dvanáct"vypočítávala,, Je to sice narychlo,ale pozdrželo se psaní a strýc dorazí již dnes"vysvětlovala mi v kočáře.Usmívala jsem se a kývala na souhlas.,,Ale vše zvládneme,za hodinu přijde má neteř Veronika a pomůže ti v kuchyni"organizovala dále.Paní Bergmannová byla manželkou radního a moje zaměstnavatelka.Prohlížela jsem si její milou,lehce pobledlou tvář a přemýšlela o tom,jaké jsem měla štěstí,že mě před dvěma lety oslovili.

Chodívala jsem potají a ráda do chrámu baziliky nad městem a účastnila se křesťanských mší.V naší židovské čtvrti jsem se nikomu se svými návštěvami nesvěřila.Fascinoval mě starobylý chrám,barevná hra světel v průčelí a jeho vznešenost.Poklidná mše a park za bazilikou skýtaly možnost tichého spočinutí a odpočinku.

,,Jste veselá dívka a velmi věřící,jste spokojená ve svém životě?"oslovil mě vysoký,hubený a postarší pan Bergmann s upřímným dotazem jedno slunečné odpoledne,když jsem se procházela zahradou.,,Ano jsem"odvětila mu.,,A máte práci?"vyptával se dále.,,Bohužel nemám"řekla mu po pravdě.Následovala jeho nabídka,vykonávat po zkušební dobu  práci hospodyně u nich v domě.,,Naše rodinná hospodyně náhle onemocněla"vysvětlil.

Zaučila jsem se velmi rychle i díky bývalé hospodyni Lorettě,která mi na začátku vypomohla a přenechala rovněž její recepty a kuchařku.Loretta,původem z Itálie již ve svém věku nezvládala přesun do rodné vlasti a ráda přijala velkorysost pana Bergmanna,který jí ponechal v zadní části vily její pokoj na dožití.Svou práci získala obdobně jako já,kdy se svým mužem přijela do Vídně a těšila se na nový život.Ale netrvalo dlouho a její muž jí opustil.Byla ve své situaci zoufalá a často se v kostele modlila,aby Bůh vyslyšel její prosby a pomohl jí.Pan Bergmann si jí jednoho všiml a dal se s ní do řeči,vyprávěla mi svůj příběh Loretta.,,Pocházím ze severu Itálie"svěřila se,, uměla jsem německy a za tolik let zde,jsem se naučila i česky"usmála se na mě stará žena s vlídnýma očima.

Na trhu jsme zakoupili čerstvou zeleninu a ovoce a paní domu mě poslala vyzvednout k řezníkovi nasmlouvané maso.Ještě jsme zašli do pekařství  a paní Bergmannová se spokojeným úsměvem shledala,že nic nechybí.Po návratu jsem vytvořila krásně obložené ovocné mísy a připravila základ na staročeskou svíčkovou.Vařila jsem polévku s játrovými knedlíčky a nechala kynout těsto na knedle.Vídeňský strýček miloval mramorovou bábovku a s Veronikou jsme zadělaly rovnou na dvě.Po jeho příjezdu jsem servírovala rodině čaj a byla mu představena.Mluvil na mě německy,já jsem mu bohužel příliš nerozuměla,ale hodná paní domu mi vše překládala.

Svou práci jsem měla ráda,rodina Bergmannových mě přijala mezi sebe a zůstávali ke mně laskaví i štědrý.Vždy jsem dostala i nějakou výslužku navíc a dnes jsem si domů nesla hovězí polévku.I poté když se  dozvěděli o mém původu ,kdy nebylo zvykem v křesťanské rodině zaměstnávat židovku se po krátkém rozrušení rozhodli,svůj postoj neměnit.Pracovala jsem šest dní v týdnu a jeden den podle potřeby měla volný.

V mé rodině se stávalo,že jídlo které jsem donesla bylo jedinné za celý den.Můj milovaný otec,  řemeslem velmi zručný umělecký kovář,ale bohužel mnohdy nedostal včas  za své zakázky zaplaceno a musel na mzdu čekat.Měl za domkem malou dílničku,ve které pracoval. Maminka již delší čas nemohla práci najít,stejně tak i starší sestra Sarah.Ženy se společně starali o domácnost a opečovávali několik záhonků u domu,na kterých jsme  vysázeli poskromnu brambor,mrkve a cibule.V květináčích na oknech maminka pěstovala bylinky a s láskou je používala podle potřeby k vaření,nebo léčení. Svojí mzdou a každodenní výslužkou jsem  vypomáhala celé rodině a dělalo mi to radost.

Bydleli jsme na samém kraji židovské čtvrti,v malém domku v kopci nedaleko synagogy.Tiché místo a přilehlá skaliska v blízkosti vybízela k výhledu na protilehlé město,které dělila od naší obce poklidně plynoucí řeka.

S radostí,že mě dnes čeká volný den jsem ráno vyběhla z domku do pekařství pro chléb a nesoustředěná se střetla s mužem,který při nárazu upustil na zem svojí modlitební knížku.,,Ach moc se omlouvám pane"řekla jsem a poznala v něm Josepha Jácoba,který nedávno rozjímal poblíž na kopci a o jehož tragické ztrátě  snoubenky věděla celá čtvrť .Shýbl se a vyčítavým pohledem si mě změřil.,,Kam koukáte?"zeptal se.,,Ani vy jste nedával pozor"odvětila jsem a zpříma na něj pohlédla.Chvíli jsme mlčeli,já mu kývla na pozdrav a pokračovala v cestě.

V obci jsme měli malý koloniál,kde pan Fisher a jeho rodina kromě  potravin prodávala i židovský chléb.Rozhodla jsem se udělat svým blízkým radost a zakoupila rovněž velkou sklenici ostružinového džemu.,,Dnes vám zaplatím a mohu dát i něco navíc, za to co jsme vám dlužní pane Fisher" řekla jsem majiteli.Jeho žena Ester mě zaslechla a s úsměvem mi nabídla:,,Pojď Julie,zvu tě na šálek čaje".Pozvání jsem přijala,sedla si ke stolku a ochutnala i čerstvě upečené placky potřené marmeládou.

Po chvíli do obchodu zprudka vešel pan Jácob starší a hned se majitele tázal:,,Samueli dorazil už můj tabák?",,Zatím ne,ale můžu ti nabídnout jiný "odvětil pan Fisher.,,Tu tvojí trávu kouřit nebudu"nesouhlasně kýval hlavou postarší,hubený  zákazník v klobouku a rozhlížel se kolem přísným pohledem svých šedých očí,hluboko posazených ve vrásčitém obličeji,kterému dominoval větší,zašpičatělý nos,,... a byli jste už za Lévim pro nádobí?"vyptával se dále.,,Jistě za ním brzy zajdu"odpověděl majitel.,,Nedáte si s námi čaj Josephe?"zeptala se ho paní Ester,,ať neodcházíte s nepořízenou".Pan Jácob si nechal nalít šálek a zkoumavým pohledem sledoval dění v obchodě.Po chvíli šestiletá dvojčata majitelů začala prozpěvovat,já je chytila za ruce a přidala se k písni.Paní Ester tleskala do dlaní a my jsme s dětmi tančili.I pan Joseph se zapojil plácáním do rytmu k příjemné atmosféře domácího koloniálu.

,,Samuel ještě nesehnal můj tabák,on snad chce abych si ho objednal sám" stěžoval si otec ode dveří.Pověsil klobouk na stěnu a zul si boty.,,Ale nebudu ho hanit,dnes bylo u nich veselo"pokračoval a zasedl ke stolu.Matka nosila z kuchyně jídlo a my čekali až otec začne s modlitbou.,,Příjemné děvče,ta dcera kováře Hofera.Zpívá jako slavík"dopověděl svůj zážitek otec.Chytil nás za ruce a se skloněnými hlavami jsme po něm odříkali modlení.Napadlo mě,že se jedná nejspíš o stejnou dívku,kterou jsem již několikrát potkal.Před očima se mi mihl její obraz,jemný oválný obličej,malý nos a velké oči zabarvené do smaragdu.Rovné, dlouhé světle hnědé vlasy a milý úsměv.Zaplašil jsem myšlenky na ni a otevřel s otcem téma naší živnosti.Přidal se k nám i bratr Lévi,který si stěžoval na přibývající dlužníky.,,Nezapomeň na námi zvolenou toleranci,která nesmí být překročena"radil otec,,oni se vždy do obchodu rádi vrátí."

Těšil jsem se na setkání s mojí sestrou Shamuel,která v dopise ohlásila svůj  příjezd.Měli jsme mezi sebou blízký vztah a velmi si rozuměli.Sbližoval nás podobný humor a vzájemně jsme se v životě podporovali.Nemohl jsem to stejné říct o mém bratrovi,se kterým jsme se i přes snahu spřátelit, znovu vždy dostali do chlapeckého a později mužského soupeření.Nedokázal přijmout pro něj podřadnou roli mladšího bratra a závazky z toho plynoucí.Dle židovských tradic jsem měl jako nejstarší syn přednostní dědické právo a přebíral i rodinnou živnost.Svého bratra jsem se snažil chápat,protože navíc i  rakouskouherský zákon,který se snažil udržet nízkou židovskou populaci dovoloval pouze nejstaršímu synovi v rodině sňatek.Vše se úředně přísně kontrolovalo,i když byly známy ojedinělé případy,kdy bohatá rodina neoficiálně úředníka podplatila a zakázaný sňatek se uskutečnil.Lévi jako mnoho jemu podobných žil svůj život bez možnosti založit rodinu a represivní opatření se dotýkalo celé židovské obce.Nespokojení mladíci se společně scházeli,často měnili známosti a vzájemně se  podporovali v rebelství.Můj bratr se již nějaký čas scházel s dívkou Anettou,ale  její rodiče nebyli vztahu příliš nakloněni a hledali pro dceru vhodnějšího ženicha.Chápal jsem i svého otce,kterému záleželo na tom,aby se Shamuel dobře provdala,kdy on podporoval očividný zájem nápadníka Tobiashe Bauera,který byl jedinným synem živnostníka s menší,ale dobře prosperující tkalcovskou manufakturu.

,,Promiň bratře,že jsem nemohla přijet dřív"omlouvala se Shamuel,,a je mi moc líto,co se stalo Sarah,když jsem se zprávu dočetla,velmi jsem pro ní truchlila"dodala a pohladila mě po tváři.Zaklesnutí do sebe jsme se procházeli na večerní promenádě podél řeky,kde postarší muž před námi zvolna rozsvěcoval lampy.,,Připadá mi,že mě každý den Sarah v mém životě doprovází a bývá mi moc smutno"odvětil jsem,,za ty léta jsem si na její přítomnost zvykl a měl jí moc rád".,,Taky jsme si rozuměli,nacházeli jsme často společnou řeč"poznamenala,,svojí klidnou povahou vyvažovala můj temperament"usmála se.

Při chůzi jsem jí chytil kolem ramen a přátelsky se zeptal:,,A pověz jak se ti daří ve Vídni a co je nového?"Zatvářila se tajuplně a chvíli se odmlčela.Zadíval jsem se na  její hezkou tvář, lemovanou hustými tmavýni vlnitými vlasy a velké hnědočerné oči.Výraznější nos jejímu obličeji neubíral na kráse,ale naopak činil ho zajímavějším. Náhle jsem se rozesmál.,,Ty snad máš známost?!",,Před tebou opravdu nic neutajím Josephe!"smála se rovněž a jako v dětství mě uličnicky a trochu autoritativně vytahala za ucho.,,Teď vážně...mám"přiznala,,No..."a chvíli mlčela.Díval jsem se a čekal.,,Prosím...,ale otci nic neříkej"požádala mě,,je oficír a nemá židovský původ"přiznala.

,,Snad víš,že kdyby si tě chtěl vzít,musel by přijmout naší církev" řekl jsem.Zasmála se a poznamenala:,,Zatím mě o nic nepožádal a hlavně je nám spolu hezky".,,Moc ti  přeji,aby jsi  byla šťastná Shamuel"odpověděl jsem,,ale upřímně si myslím,že vztah nemá budoucnost"dodal jsem.Tvář se jí zachmuřila a podotkla:,,Uvědomuji si moji situaci a trápí mě to".,,A jak se vlastně jmenuje a vypadá?"zajímalo mě a chtěl jí znovu rozveselit.,,Jmenuje se Karl Heinz Maier,má knír a velkou šavli"odvětila opět rozesmátá,,seznámili jsme se v opeře...oslovil mě v šatně,pomohl do kabátu a nabídl mi doprovod domů" svěřila se,,už jsme měli několikrát schůzku a mám slíbeno,že mě sveze na koni,na kterém jezdí ve službě"chlubila se lehce uzardělá.Vrtěl jsem nevěřícně hlavou a poslouchal její vyprávění.,,Je o dost větší než já a kdybys viděl jak mu uniforma sluší "zasnila se.,,Koukám sestřičko,že jsi v tom až po uši"poznamenal jsem rezignovaně.Tleskla do dlaní a zvolala:,,To asi bráško jsem" a dala si prst na ústa,protože jsme se blížili k domovu.Usmál jsem se na souhlas a stiskl jí povzbudivě dlaň.

,,Shamuel vyptával se na tebe tvůj ctitel Tobiash,myslím,že by bylo slušné dát o sobě vědět"ozval se otec při večeři a my se sestrou se střetli udiveným pohledem.Zaskočilo jí sousto a rozkašlala se.,,Není to můj ctitel otče"odvětila po chvíli,,a už jsme o tom mluvili.Jsem na studiích a na vdavky mám spoustu času".,,Měla by jsi mu dát šanci a nebýt panovačná"nedal se otec,,je to vážená rodina a v některých záležitostech je třeba se podřídit!" zvýšil hlas a bouchl do stolu.Sestra prudce vstala ,odstrčila židli a se slovy,,už je to tady zase!"utekla do pokoje.Matka se zvedla a chystala se jít za ní,ale otec jí posunkem ruky zastavil.Mlčky jsem sledoval dění u stolu a starostlivě přemítal o novém vztahu mé sestry.Otec byl vznětlivé povahy a jako hlava rodiny  zvyklý být respektován.Se mnou jako s jedinným si udržoval vztah ve vzájemné toleranci,ale já jsem mu ponechával poslední slovo.Ženy v židovských rodinách do hovorů mužů nezasahovaly,matka byla povahou mírná a svého manžela respektovala.V komunitě bylo zvykem, že muži a ženy tvořili oddělené skupinky,kdy manželé pokuřovali v hloučcích po venku své  dýmky a klábosili,zatímco jejich  ženy se scházely v kuchyních a vzájemně si vyměňovaly novinky,či vypomáhaly.Má sestra Shamuel se vymykala těmto zaběhnutým zásadám,vstupovala často do hovorů,prosazovala své názory a popuzovala tím otce i své okolí.Svou inteligentní sestru jsem mnohdy  podpořil,ale jindy mi připadalo,že se svými stanovisky zachází příliš daleko.

 

,,Tvá sestra  dnes dostala od rabína nabídku na práci "oznámila mi maminka vesele,když jsem se večer vrátila od Bergmannových.,,Bude chodit dvakrát do týdne uklízet synagogu a k rabínovi domů"dodala.Usmála jsem se na Sarah a odvětila,že mám za ní radost.,,Pomohlo mi,že své návštěvy a modlení v synagoze nevynechávám a náš představený si toho všiml"ozvala se sestra a já v tónu jejího hlasu vycítila osten výčitky.,,To se divím,že si tě vůbec všiml,když ženy musejí sedět jen v zadních lavicích" nedala jsem se.,,A navíc si ještě všiml,že ty vůbec nechodíš"přisadila si Sarah.,,Přestaňte se hašteřit dívky"ozval se náš tatínek,,a zasedněte ke stolu".Poslechli jsme a nandali si na talíře horké brambory,zákys a přikusovali k večeři placky, čerstvě upečené na kamnech.V domku bylo v tento podzimní čas příjemně vytopeno.Večeřeli jsme v malé světnici propojené s kuchyňkou,kde mimo stolu měli rodiče pod okny dvě pohovky.Já a Sarah jsme obývali vedlejší komůrku,kde se vešel kromě dvou postelí malý stolek se svícnem a úzká skříň.Podlouhlá nevelká místnost vedle světnice sloužila k praní prádla a velký dřevěný džber k příležitostným koupelým.Na toaletu jsme chodili do přístěnku za domem a vodu nabírali ze studny na zahradě,kterou vyhloubili naši předci a vždy měla díky protékajícímu prameni  dostatek vody.Většina obyvatel židovské čtvrti musela nabírat vodu pro domácnost  ze studny veřejné na malém náměstí.

  ,,I já jsem měl dnes úspěšný den"svěřil se nám tatínek,,představte si koho jsem před synagogou potkal.Dal se se mnou do řeči Joseph Jácob starší a objednal si u mě mříže na čtyři okna a navíc dva oltářní svícny.Takovou zakázku jsem dlouho nedostal a zítra si mám přijít pro zálohu na materiál.A konečně mohu i ve své kovářské peci znovu zažehnou oheň"  dodal a celý tou zprávou pookřál.,,To mě moc těší tatínku"řekla jsem,pohladila ho a sedla si mu na klín.Zasmál se a požádal mě:,,Zazpívej mi Júlinko".Pobízet mě nemusel,zpívala jsem často a ráda.Rodiče se ke mě přidali a v záplavě dobré nálady jsme na své předešlé  sesterské dohady zapoměli. 

Svou sestru Sarah jsem měla moc ráda,ale náš vztah byl mnohdy velmi napjatý.Bývala často se svým životem nespokojená a dávala to okolí najevo.Viděla spoustu chyb nejenom na mě a já její pohled na svět nedokázala sdílet.Raději jsem vyhledávala samotu v přírodě a nebo dříve hodně trávila čas s tatínkem v dílně.Pomáhala jsem mu, když potřeboval přidržet kus kovu nebo ho jen ráda sledovala při práci.Tatínka jsem velmi milovala,vždy býval plný optimismu a měl srdce otevřené pro všechny své bližní.Maminka se o nás vždy hezky starala,ale těžce nesla malý příjem z otcovi živnosti a později nacházela společnou řeč hlavně se Sarah.Tatínek se uchyloval do své dílny i když nepracoval a často také pokuřoval svůj tabák, posedávající na dřevěné lavici před chalupou,kde se ulička od našeho domku střetávala s ulicí vedoucí směrem od synagogy a on tak mohl sledovat kolemjdoucí obyvatele.

 

Velké sněhové vločky tiše padaly večerními ulicemi čtvrti a lidé za okny zapalovali svícny na  oslavu svátku chanuka.Po půstu přicházela hojnost a oslavy jídla,tance a návštev mezi příbuznými.Velké hodování se konalo i u nás v domě,kdy pozvání přijali prarodiče otce i matky a jejich sourozenci s dětmi se Znojma.Ženy od rána připravovali pohoštění,prostírali stoly a leštily příbory.Lévi k našemu překvapení  pozval svojí přítelkyni Anettu a jako svojí dívku jí představil celému širokému příbuzenstvu.Tančilo se, zpívalo a vládlo všeobecné veselí.V pauze mezi jednotlivými chody svátečního jídla se pojednou ozval Lévi.,,Myslím otče,když sešlo ze svatby Josepha,mohl bych se oženit já".Šum u stolu utichl a pohledy se stočili směrem k Jácobovi staršímu.Otec si mlčky své syny změřil očima a po chvíli odvětil:,,Ty liško podšitá,neuběhl ještě ani rok truchlení od smrti Sarah a Joseph má poté příležitost jako dědic si najít nevěstu novou.Není vhodné se na tohle téma bavit"ukončil.Bratr vstal od stolu a odměřeně pravil:,,Jen jsem se slušně zeptal".Posunkem ruky vybídl Anettu a bez rozloučení odcházeli.,,Vrať se Lévi,na všem se přece můžeme později domluvit"snažil se otec zmírnit dopad svých slov,ale bratr se ani neotočil a práskl za sebou dveřmi.Po jeho odchodu neporozumnění viselo ve vzduchu,ale netrvalo dlouho a Shamuel vybídla opět ke zpěvu a rozptýlila tím vzniklou mrzutost mezi muži.

Napadalo mě,že by si Lévi mohl Anettu vzít za ženu a svůj svazek neoficiálně stvrdit u rabína.Vědělo se o těchto případech,pokud rodina nevěsty byla ke sňatku svolná a ponechala žít pár u nich. Židovská obec ho sice tajně tolerovala,i když svazek nebyl úředně potvrzen,ale v návaznosti bylo velmi těžké  úředně zařadit přicházející potomky.Ale byl jsem rozhodnutý Lévimu finančně vypomoci,aby mohl žít život se svojí dívkou.Při nejbližší příležitosti mu to povím,uvažoval jsem v duchu.

Čerstvý sníh nám jemně křupal pod chodidly a já po večeři na procházce se Shamuel upřímně zalitoval:,Škoda,že již zítra odjíždíš "usmál jsem se na ní a  zamyšleně dodal :,,Určitě se už těšíš na svého oficíra...Je teď všechno nějak víc napjaté...i s Lévim..je dobře,že otec neví nic o tvém vztahu".Povzbudivě mi rukou přejela po zádech.,,Moc se těším...a pro Léviho mám pochopení,není lehké být mladším synem v rodině..."odvětila,,...a ty se snaž najít si novou známost,potřebuješ se začít znovu radovat ze života Josephe" radila mi.,,Víš není to tak jednoduché" řekl jsem.,,Ale radši budu předstírat,že se po nové nevěstě ohlížím,aby otec nevyvíjel snahu domluvit mi sňatek s Tobiashovo sestrou Barbarou" konstatoval jsem a oba jsme se rozesmáli.Již od školních let,jsme si oba se sourozenci Bauerovými nějak do oka nepadli.Oni by naopak o případný svazek stáli,stejně jako ho podporoval náš otec.

 

Na oslavu židovského svátku Chanuka jsem dostala od paní Bergmannové volno.Moc jsme se všichni těšili,díky tatínkovo zakázce připravila maminka jehněčí pečínku a pekla bramborové placky.K tomu podusila zeleninu,omaštěnou rozpuštěným máslem a navrch nás čekal sladký dezert,v podobě jablečného pyré s křehkým těstem.Připíjeli jsme si červeným vínem a vychutnávali praženou kávu.Tolik hojnosti náš domek dlouho nepamatoval a ke stolu jsme přizvali také tatínkova bratra se ženou Ingebord a dvěma dětmi.Byli to naši jedinní příbuzní,prarodiče již nežili a maminka žádné sourozence neměla. I pro našeho strýce a jeho rodinu bylo dnes velké posvícení,pouze teta měla úvazek ve tkalcovské dílně a žili velice skromně.Ale vždy zůstávali pohostinní a štědří.Po jídle jsme ze světnice uklidili stůl a židle a za zpěvu tančili tradiční rytmický židovský tanec.Když jsme podlézali  malý průchod vytvořený z dětských rukou,velmi jsme se u toho nasmáli.Později jsem se nabídla,že půjdu své příbuzné doprovodit a s rozdováděnými dětmi jsme se cestou koulovali.

Vyběhli jsme do spodní ulice,já jsem se napřáhla a namířila na malého Samuela .Sněhová koule mého bratrance minula a trefila do hrudi muže,mířícího směrem k nám ve společnosti  ženy.Ve své stydlivosti,že jsem ho nechtěně zasáhla jsme si dala ruku před ústa a vzápětí v něm rozpoznala Josepha Jácoba a jeho sestru.Chystala jsem se omluvit,ale promluvil jako první.,,Dobrý večer"usmál se na mě,,přejeme hezký svátek"dodal a oprášil si sníh z kabátu.Děti kolem nás pobíhaly a on se sehnul a zapojil se krátce do koulovačky.Shamuel se s úsměvem představila a všichni jsme si po seznámení popřáli vše dobré.Při jemném stisku Josephovi ruky jsem zachytila hřejivý pohled jeho očí a srdce mi lehce poskočilo.Vstřebávala jsem tento pro mě nový pocit a a uvědomila si svou probíhající myšlenku,že je pohledný muž.

Před domkem mého strýce u řeky jsem vtiskla Samuelovi do ruky stříbrňák.Měla jsem krásný den a cítila velkou sounáležitost s milými lidmi.Teta na mě  vzápětí z okna volala:,,Júlie to přece nemůžeme přijmout!"ale já jen s úsměvem mávala a běžela zpět domů.

                                                                  

                                                       2.Kapitola

 

Tatínek mě poslal do obchodu k Jácobovým,  vybrat do kuchyně mamince keramické misky,blížili se její narozeniny a zároveň cítil vyjádřit tím vděčnost za projevemou zakázku, na které usilovně pracoval společně se svým bratrem,který mu v dílně vypomáhal.

Lévi se mi pečlivě věnoval a  nosil na pult spoustu zboží.Musela jsem se v duchu pousmát,když mi podával velmi drahé kousky a stále na mě s úsměvem hleděl.S poděkováním jsem cenné zboží odmítla a vybírala z hliněných a porcelánových nádob,které se mi zamlouvali.,,Jste krásná žena,nejradši bych vám tehle šperk daroval"řekl pojednou a v ruce držel perleťový náhrdelník.Jeho reakce mi nebyla příjemná a zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou.,,Uvařím alespoň čaj"nenechal se odbýt Lévi a začal chystat šálky.Rozhodla jsem se rychle vybrat dárek pro maminku a odejít.Mezitím vstoupil mladý muž do dveří a halekal:,,Koho tady máš Lévi?" a potměšile se chichotal.,,Mám vybráno a zaplatím"řekla jsem rozhodně,,jistě si spolu čaj vychutnáte".

Doma mě tatínek pochválil za hliněné, zajímavě tvarované misky,které jsem přinesla a neunikl mu můj  zasmušilý výraz.Po pravdě jsem přiznala,že mi reakce mladíků v obchodě nebyla příjemná.,,Júlinko jsi krásná dívka a muži to nenechávají bez povšimnutí"odvětil.Sedla jsem si k němu na zápraží,kde pokuřoval dýmku a řekla:,,Já si rozumím s muži,ale vadí mi horlivost a nátlak."Podíval se na mě laskavýma očima a zamyšleně si zamnul  svůj šedivý plnovous,,Já vím moje milá,ale mládí horlivost přináší,moudrost přichází až s věkem" s chápavým úsměvem poznamenal.,,Ale ty jsi byl tatínku moudrý odjakživa"odvětila jsem a objala ho.Rozesmál se nahlas a dodal:,,Ale však taky ne moje milá".

Když jsem na druhý den přišla do práce,mladý zahradník Petr,který přicházel dvakrát týdně k Bergmannovým mi podával kytici růží.Překvapeně jsem na něj hleděla a on řekl:,,Jste nádherná Julie,snad vám ty květiny udělají radost".,,Děkuji"usmála jsem se a kytici přijala.V kuchyni jsem jí dala do vázy a zamyšleně jsem se podívala na mladíka z okna.Vycítil můj pohled,otočil se a zamával mi.Romantické gesto od sympatického Petra mi udělalo radost a se zpěvem jsem začala chystat základ na polévku.Po chvíli vešla paní domu a tázala se odkud,že jsou ty pěkné květy.,,Takové krásně do ruda zbarvené růže u nás na zahradě nerostou"poznamenala a hladila jejich orosené květy.Krájela jsem cibuli a nožem ukázala na Petra,který za okny kypřil záhon.Usmála se a chápavě přikývla.Poté mi sdělila mé dnešní povinnosti,ohledně úklidu a pozdního oběda.Při odchodu jsem přemýšlela,zda si puget odnést s sebou,ale nakonec se rozhodla,že mi bude více radosti přinášet v práci a ušetřím si doma vysvětlování.

Když jsem procházela branou vily,ze zídky seskočil Petr a s úsměvem se nabídl,že mě doprovodí.,,Jak tady dlouho čekáte?"zajímalo mě.,,Jen krátce "přiznal a dodal,že si od Loretty zjistil v kolik končím.Prohlédla jsem si vysokého štíhlého mladíka se světlými krátce střiženými vlasy.Měl obličej lehce posetý drobnými pihami a zvídavé bleďounce modré oči.,,Jakým směrem půjdeme?"zeptal se.,,Chodím tady horem"ukázala jsem,,zkratkou a pak  kolem skaliska do židovské čtvrti".Postřehla jsem u něj malé zaváhání při zmínce o naší čtvrti,ale byla jsem již navyklá na podobné reakce u lidí.S úsměvem jsem to přešla a nechala na něm,zda se ke mě přidá či nikoliv.

Kráčeli jsme ulicemi horního města a já se Petra zeptala,zda se ještě nečím živí.,,Bydlím s rodiči"svěřil se,, a zatím jinou práci nemám.Budu na podzim rukovat a před vojnou mě nikdo nechce zaměstnat".,,A na jak dlouho musíte narukovat?"zajímala jsem se.,,Běžné jsou čtyři roky,ale pár mužů bylo i déle" odvětil a vysvětloval podrobnosti.Se zájmem jsem mu naslouchala a za nedlouho jsme byli u nás.,,Tady bydlím vojáku a děkuji za doprovod"řekla jsem a ukázala na domek pod námi.Chvíli se nejistě na nohou pohupoval a pak řekl:,,Tak ahoj a brzy naviděnou".Usmála jsem se,kývla mu na pozdrav a v okně při tom zahlédla svojí sestru.

Doma jsem se přivítala s rodiči a Sarah mě poté tahala za ruku,abych jí následovala do pokoje.,,Ten pěknej mladík,ale není od nás viď?"ptala se,,není to žid?" a zvědavě si mě při tom prohlížela.Nadechla jsem se k odpovědi,ale nestačila promluvit.,,Až se to dozví rodiče....a myslím,že ani rabínovi se to nebude líbit.."pokračovala.,,Chodím s ním,mám ho ráda a řekni si to komu chceš"odvětila jsem nepravdivě,protože mě rozlobili její unáhlené soudy.Odešla jsem z místnosti,v domnění,že Sarah přestane klevetit.Ale opak byl pravdou,ona mě následovala a vzápětí se svěřovala rodičům.Zabouchla jsem za sebou domovní dveře a vyběhla naštvaně stezkou ke kamenným výčnělkům na kterých jsem ráda sedávala.Plakala jsem a uvažovala nad tím,proč je vztah s mojí sestrou tak komplikovaný a nutí mě ke lžím.

 

Sbíhal jsem cestičkou mezi porosty a v kapse nahmatal dopis od Shamuel.Těšil se,že si ho na svém oblíbeném místě v tichosti přečtu a trochu předvídal,že píše jistě něco důležitého,když byl adresovaný přímo mě do obchodu ve městě.Ponořen do úvah jsem si všiml sedící dívky se skloněnou hlavou až,když jsem byl těsně u ní.Pozdravil jsem a ona nereagovala.Poznal jsem v ní Julii a uvědomil si,že pláče.,,Omlouvám se"řekl jsem,,nebudu vás rušit" a chystal se odejít.Zvedla se,smutným pohledem se na mě zadívala a utřela si slzy.,,Ne já půjdu a nechám vás tady"odvětila.,,Můžu vám nějak pomoci?" zeptal jsem se.Slabě se usmála a se slovy,,Nashledanou"odcházela.Díval jsem se za ní, vnímal v sobě lítost,že jsem jí nemohl být nápomocný a zaplavila mě touha více se sní sblížit.Poprvé jsem si plně připustil,jak se mi líbí a že jsem k ní přitahován.S radostí  a bez výčitek jsem myšlenky na ní nechal rozvinout a plácl se vesele do stehen.,,Čas začít znovu"řekl jsem polohlasně a vyřčená slova mi vlila do žil energii.

,,Ach ta láska"pronášel jsem při čtení dopisu.Sestra se mi svěřovala,že velmi miluje svého oficíra a navzdory všemu s ním hodlá zůstat.Přijala od Karl Heinze zásnubní prsten a na nabídku sňatku kývla.,Je mi jedno co chce otec a co se ode mne očekává.Nemusím být oddaná v naší synagoze,ani u našeho rabína.Miluji Karla a vezmu si ho.Pokud otec nebude svolný,zůstanu ve Vídni,jeho rodina mě přijala s otevřenou náručí 'psala Shamuel.Kroutil jsem hlavou a v duchu si říkal,že se doma o ničem nezmíním.Napíšu jí odpověď a svůj názor,že rodina jí souhlas nedá a ona musí mít tu sílu za svojí láskou stát.Ještě se zmíním, že nevím zda jí přísné rakouské úřady sňatek povolí,ale jestli se vše zdaří, rád se svatby zúčastním a své bratrské požehnání jí osobně předám.Blížilo se léto,já se těšil na její brzký příjezd a říkal si,že čas jistě ukáže.

Láska se ve mě probouzela a já jsem postupně opouštěl své truchlení a vzpomínky na Sarah.Pohlížel jsem na svojí budoucnost povzbudivěji a plánoval jsem s pocitem radosti,při jaké příležitosti Julii oslovím.Mé kroky více směřovali směrem k jejímu domu a netrvalo dlouho a potkali jsme se.

Střetli jsme se v jeden letní podvečer,kdy  seběhla těsně přede mnou ze stráně ve společnosti mladého chlapce.Zaskočen tím,že ji nevidím samotnou jsem se proti nim zastavil a nejistě pozdravil:,,Dobrý večer Julie".Mile se usmála a s pokývnutím hlavy odvětila:,,I vám hezký večer Josephe".Pokračoval jsem dále v chůzi a odolával silnému nutkání otočit se za ní.Měl jsem v sobě spor,zda mám něco učinit a nebo je snaha zbytečná,protože má již vztah.Pocit zklamání se střídal s nadějí,že jinoch nemusí být nutně Juliin přítel.Takto rozporuplný jsem dorazil domů a ve dveřích mě vítala má rozzářená sestra.,,Josephe!"zvolala a pevně mě objala,,už na tebe čekáme.Otec tady ještě není"dodala šeptem,,někde se nám zapoměl a je tady se mnou Karl Heinz"řekla opět nahlas.Vešel jsem dovnitř a z pohovky se zvedl vysoký muž v uniformě.,,Těší mě "představil se jménem a podal mi ruku.Měl pevný stisk a sebejistý přímý pohled.Sám jsem byl vyššího růstu,ale Karl mě přesahoval o celou hlavu.Všiml jsem si jeho upraveného vzhledu,krátkých tmavých vlasů a kníru.Vnímal jsem vyzařování určité autority z jeho příjemného vystupování a v duchu předbíhal myšlenkami,jak tohle překvapení mé sestry nakonec dopadne.

Maminka se Shamuel připravovala pohoštění a všichni jsme čekali na příchod otce.Karl Heinz byl uvolněný a přátelsky jsme spolu rozmlouvali.,,A jakou máte vlastně Karle představu o sňatku s mojí sestrou, při tak rozdílných náboženstvých v našich rodinách?"zeptal jsem se ho.,,Rád bych si o všem promluvil..."odvětil a vzápětí nás  přerušilo  bouchnutí domovních dveří.Otec vešel a prohlédl si nás přísným pohledem.Shamuel se chystala představit svoji známost,ale on jí pokynul,aby s ním šla do kuchyně.Sestřin radostný výraz se pozměnil,ale poslechla ho.Karl se zvedl ze židle a já ho zastavil s prosbou,ať jim nechá společný čas.V kuchyni probíhal vzrušený a hlasitý hovor mezi otcem a dcerou v hebrejštině a Karl se znovu chystal  své milé zastat.Nervózně přešlapoval po místnosti a maminka ve snaze situaci sklidnit,ho v hebrejštině prosila ať si sedne.Tím znásobila jeho nervozitu a já jí požádal,aby se uklidnila.,,Počkejte tady"řekl jsem,,půjdu za nimi".

Mezitím z místnosti vyběhla plačící Shamuel a já vstoupil do kuchyně.Nepříčetný otec mi oznámil:,,Nesouhlasím s jejich sňatkem a ani s jeho návštěvou.Josephe vyprovoď důstojníka ven,není zde vítán!"

,,Kam teď na noc půjdeme?"ptala se mě před domem zoufalá sestra.Chvíli jsem sám netušil, jak mám pomoci, až mě napadlo:,,Jeďte do Znojma Shamuel, ke strýci.Teď v noci drožku do Vídně neseženete a on ti jistě pomůže.",,Nedal mi ani prostor,abych se představil"ozval se Karl Heinz rozhořčeným hlasem,, a mohl nás přeci vyslechnout".Bezradně jsem rozhodil rukama a netušil co říct.Mrzelo mne,že sestra odchází z domu za těchto okolností a po chvíli vyšla plačící matka a prosila Shamuel,aby se vrátila.Sestra vrtěla nesouhlasně hlavou a pevně se svého nastávajícího držela za předloktí.Podíval jsem se na ně a řekl:,,Je čas odejít Shamuel". Sestra mě objala a mě se oči zalily slzami.,,Díky bráško.Mám tě ráda"řekla a obrátili se k odchodu.Matka zaúpěla a snažila se ještě svojí dceru zachytit.Ta se však ani neotočila a s hlavou vztyčenou odcházela zaklesnuta do svého milého.,,Nech je jít"pověděl jsem své matce,ona se s usedavým pláčem sesunula na schůdek přede dveřmi,já jí hladil a snažil utěšit.

 

 

Petr na mě teď častěji čekal po práci a nabízel se s doprovodem.Byl moc milý a snažil se o sblížení,ale já jsem bohužel žádnou větší náklonost k němu necítila.Představa,že bude za pár měsíců odjíždět mě držela zpátky a snažila jsem se mu jemně naznačit,že nejsem pro něj ta,kterou hledá.,,Přemýšlel jsem o tobě celou noc"svěřil se při cestě a zatvářil se tajemně.Mlčky jsem na něj hleděla a on pokračoval:,,Něco pro tebe mám Julie".K mému úžasu si přede mnou poklekl a z kapsy vytáhl malou krabičku.,,Aby jsi věděla jak tě mám rád a že to myslím vážně"řekl,,tak jsem ti z lásky koupil zásnubní prsten".Na otevřené dlani mi nabízel svůj dar,který jsem nemohla přijmout.Svými prsty jsem mu něžně dlaň zavřela a pohladila ho po tváři.,,Je mi s tebou hezky Petře,ale nezlob se,nemohu jinak" odvětila jsem a rozběhla se ulicí k domovu.Tekly mi slzy po tvářích s lítosti a velkému pochopení k němu.Slyšela jsem za sebou jeho volání,ale nezastavila se.

Ve svém útěku jsem mezi dveřmi vběhla přímo    do náruče tatínkovi,který zrovna vycházel ven.,,Hou hou "překvapeně zvolal,,co se to s mojí holkou děje?".Všiml si mého uslzeného obličeje a tázavě na mě hleděl.Sarah mě sledovala z pootevřených dveří pokoje a můj otec mě poklepal na rameno a řekl:,,Půjdeme spolu do dílny".

Vypověděla jsem mu o nabídce sňatku od Petra a drmolila,že nevím zda jsem udělala dobře.,,Je tak hodný tatínku a co když už mě jiný takový nebude chtít?"svěřovala jsem se zmateně.,,Ale Júlinko proč jsi ho tedy odmítla,když ho máš ráda?"zajímal se.,,Mám ho ráda jako přítele a půjde brzy na vojnu"snažila se mu vysvětlit své rozporuplné pocity.,,Měl bych pro tebe jiného nápadníka"změnil téma tatínek a usmál se,,Lévi se mě na tebe ptal".,,Tak to bych si tatínku radši vybrala Petra"řekla upřímně.,,Lévi je záletník".Pokrčil rameny a vybídl mě:,,Pojď,vezmi měch a rozfoukej oheň,přijdeš na jiné myšlenky".Poslechla jsem a zůstala s ním poté v dílně celý večer.

Na druhý den mě Petr zastavil těsně u domu Bergmannových.,,Proč mi utíkáš Julie?"ptal se.,,Jsem židovka a navíc jsem neměla vůbec čas o našem vztahu přemýšlet"řekla jsem.,,Nespěchám na tebe a dám ti času kolik budeš chtít"pověděl a oči se mu rozzářili.Kývla jsem na souhlas a vklouzla do domovních dveří. V kuchyni jsem těžce dosedla na židli a přemýšlela o svých slovech.Proč jsem mu namísto odmítnutí dávala novou naději?ptala jsem se svého nitra.Nechtěla jsem ho zranit,ale také si uvědomovala,že pro vztah s ním mi chybělo  jakési souznění.Neměli jsme mnoho společného a myslím,že ani čas to nemůže změnit.Ponořena do úvah jsem se pustila do své práce.Situace se později vyřešila sama,když nedočkavý Petr na mne znovu večer čekal.Při procházce,na které jsem si neměli skoro co říct,jsem nabrala plného vědomí sama sebe a rozhodla se pevně jeho nabídku odmítnout.Ustála jsem jeho zklamaný výraz a i pozdější nepřístupnost a odcizení.Zanedlouho na to,jsem se doslechla od Loretty,že si našel děvče z přilehlé obce a v duchu jim oběma požehnala.

Blížil se podzim a já jsem na jedné ze svých procházek opět narazila na Josepha.Seděl na místě námi navštěvovaném a četl si dopis.Přicházela jsem k němu a když ho uviděla v duchu se usmála.Uvědomila jsem si,že i naposledy jsem v jeho ruce rovněz zahlédla psaní a nedalo mi,než se zeptat:,,Píšete si s vaší dívkou zdaleka?"zeptala jsem se.Lehce sebou trhnul,poté se otočil a zasmál.,,Přeji hezký den a omluvám se za vyrušení"dodala  jsem.Prstem cvrnknul do otevřeného listu a vesele poznamenal:,,Není od dívky,ale od mé sestry Shamuel".Přisedla jsem k němu a odvětila:,,Ano vzpomínám si,loni v zimě jsme se navzájem představili.A jak se jí vede?"zajímalo mě.Rozesmál se nahlas.,,Opravdu nevím,zda se mohu svěřit" pověděl.Vstal,prohrábl si nervózně vlasy a shodil si nechtěně z temene čepec.Shýbl se pro něj a ve stejný moment jsem mu ho i já chtěla podat ,takže jsme se zblízka střetli pohledem.Zadíval se na mě a pak mi  se smíchem poděkoval.

,,Nejspíš si to radši nechám pro sebe"pokračoval vesele a mával dopisem.Bezradně jsem rozhodila rukama a odvětila rovněž se smíchem:,,Nemusím nic vědět ",,...Počkejte"řekl a sedl si.Dal mi do ruky psaní a řekl:,,Počtětě si,je to svatební oznámemí....".,,Ach to je přece krásné"odpověděla jsem.On se ještě víc rozesmál.,,Jen čtětě..."vybídl mě,,to není všechno...zůstane to naším tajemstvím" pověděl a pokývnutím hlavy mě povzbuzoval.Seznamovala jsem se s příběhem Shamuel a Joseph mezitím povídal,že netuší jak má odjet na svatbu do Vídně, aniž by tím doma nezpůsobil potíže a jak své sestře štěstí přeje.,,A mám to!"vyhrknul po chvíli.,,Doma povím,že jedu za strýcem do Znojma  a cestou se u něj zastavím".,,Je mi líto"pověděla jsem upřímně,,že vaše sestra nedostala ke sňatku požehnání od rodiny".,,Mě rovněž"odvětil,,ale s otcem nemohu o Shamuel vůbec mluvit.A ani nevím,zda se mohu svěřit matce,která po sestře od jejího odchodu stále teskní" svěřoval se posmutněle.

Mlčky jsme pozorovali zapadající slunce nad městem a jeho odlesky na hladině proudící řeky pod námi.,,Už půjdu,ochladilo se"řekla jsem a pomalu se zvedla.Joseph se na mě podíval a řekl:,,Moc by mě potěšilo,kdyby jste jela do Vídně se mnou".Nečekaná nabídka mě zcela ochromila a já jí s poděkováním hned odmítla.Rozloučila jsem se a odcházela.,,V pátek v jedenáct hodin tady na vás počkám,kdyby jste si mou nabídku rozmyslela"pokračoval,,vrátili bychom se v neděli na večer.Myslím,že Shamuel by potěšilo,že vás uvidí a jistě by se našel pro vás volný pokoj na jejich panství."Zasmála jsem se,nevěřícně kroutila hlavou a zamávala mu na pozdrav.

Svým návrhem mi Joseph zcela zamotal hlavu a já nedokázala myslet na nic jiného.Uvědomila jsem si jak je mi milý a příjemný.Hezký muž s pohledem plným něhy.Přistihla jsem se jak zasněně přemítám o jeho tmavě modrých očích a hlubokém pohledu,který mi na skalisku věnoval.Z mých úvah mě vyrušil tatínek,když jsem ho uprostřed týdne navštívila v dílně.,,Již několik dní chodíš jako bez ducha dcerko"poznamenal.Nadechla jsem se a pravila:,,Popravdě nevím si rady tatínku".Zvědavě na mě hleděl a já mu řekla o návrhu Josepha.,,Taková nabídka nepřichází Júlinko každý den"odvětil otec,,a pan Jácob je slušný muž".,,Ach ano tatínku,ale sotva ho znám a navíc nevím, zda bych dostala od paní domu celé tři dny volna.Chvíli se zamyslel a poté řekl:,,Víš, sám jsem byl  za celý život nejdále na kraji našeho města.Moc bych ti přál vidět kus světa dcero má milá....A za zeptání nic nedáš Júlinko,vyprávěla jsi o bývalé hospodyni v domě  Bergmannů,je možné že by tě mohla v práci zastoupit?"zeptal se.,,To mě nenapadlo"přiznala jsem a políbila ho na čelo.

Loretta bez váhání k mé radosti souhlasila a navíc řekla,že se sama pánů zeptá.Ve čtvrtek mi paní Bergmannová zanechala v kuchyni pracovní vzkaz s dovětkem,že se vrátí až k večeři a  o  možném zítřejším volnu se v něm ale nezmínila.Po jejich příjezdu mě přišel pozdravit pan Bergmann a rozhovořil se o Vídni.,,Sám jsem tam často obchodně jezdíval a někdy mi Vídeň chybí" pověděl mi s úsměvem.Zalila mě vlna veselí a zeptala se:,,Tedy mohla bych odjet?",,Ale ano jistě,Loretta vše zvládne"odvětil a usmál se,,můžete nosit na stůl Julie,máme velký hlad"dodal a odešel do jídleny.

,,Máš sebou šaty jako vesničanka" Sarah seděla na posteli,sledovala mě a komentovala mé svršky,které jsem si navečer připravovala do malého zavazadla,,to teda nevím v čem chceš jít na tu svatbu a nedělat ostudu"pokračovala,když jsem na její názory nereagovala.,,Přibalím si ty tvé nové květované "řekla jsem.,,Já se chci také líbit a nemůžu ti je půjčit"odmítla mě.Pokrčila jsem ramenem a nevšímala si jí.

Po chvíli vešel otec i s mamkou.,,Teď mi Sarah povídá,že ve svých šatech budu na svatbě dělat ostudu"svěřila jsem se rodičům,znejistěná slovy své sestry,,myslím,že ani ty bílé šaty nebudou vhodné,co myslíš?"zeptala jsem se své maminky a ukázala na rozložený oděv.Zamyslela se a řekla:,,Mohla by jsi doběhnout na nábřeží a zeptat se tety Ingebord,svěřila se,že občas nějaké šaty sama přešívá".,,Ještě než půjdeš,něco jsem ti vyrobil, ať nejedeš na svatbu s prázdnou"ozval se tatínek a vybalil z hadru jednoduchý kovový svícen a k němu do sady dekorativní růži.,,To je krásné,moc děkuji"chválila ho,,úplně jsem na svatební dar zapomněla"přiznala jsem.

Moje milá teta mi přinesla dvoje šaty k vyzkoušení,ale bohužel ani jedny mi nepadli.Zklamaně jsem ocházela,ale ona mě najednou zastavila.,,Něco mě napadlo Julie"řekla skoro šeptem,,mám tady na opravu opravdu krásné šaty,které by jsi mohla vyzkoušet.Jsou skoro hotové a paní si pro ně přijde až po neděli". Před zrcadlem jsme obě vydechly:,,To je nádhera!"hezky střižené černobílé šaty se zlatavou výšivkou a černou vestičkou mi dokonale padly.,,Dávej mi na ně pozor"požádala mě teta a spiklenecky se usmála,,zítra ráno ti je donesu".Objala jsem jí a spokojeně odešla domů.

Dopoledne jsem se vypravila, s vypůjčenými šaty přes předloktí, aby se mi v drožce nepomuchlali.Rodiče se se mnou vřele rozloučili a já se rozechvěle těšila na setkání s Josephem.Čekala jsme na smluveném místě a vyhlížela ho.Po delším čase jsem si připustila zklamání a uvědomila si,že nejspíš mé odmítnutí vzal vážně a odjel beze mne.Na hřbet ruky mi ukápla slza a já se  pozvolna zklamaně vracela stezkou zpět domů.

Když jsem za sebou zavřela dveře domku,sestra zvedla hlavu od stolu a poznamenala:,, Moc daleko jsi nedojela".Rozplakala jsem se,odběhla do svého pokoje a slyšela při tom maminku:,,To jsi nemusela Sarah".Netrvalo dlouho a ozvalo se bouchání na dveře.Tatínek vyskočil z pohovky a řekl:,,Určitě je tady,utři si slzy...jdu otevřít".Slyšela jsem venku Josepha říkat:,,Omlouvám se, jdu pozdě,mohu prosím mluvit s Julií?,,Ne"odvětil tatínek vážným hlasem,,právě odjela do Vídně."Oba se rozesmáli vtipnému prohlášení a já jsem při odchodu tatínka políbila.

,,Ještě jednou se vám omlouvám Julie,nasmlouvaná drožka měla problémy s rozbitým kolem a já nemohl sehnat rychle jinou"vysvětloval mi Joseph cestou do mírného kopce.,,Jsem rád,že nakonec jedete"usmál se a vzal do ruky mé zavazadlo.Když jsme se uvnitř povozu usadili  a pozvolna rozjeli,vzal mi ruku do dlaně a zeptal se:,,Mohu tě oslovovat jen Julie?A rád bych,abys mi říkala Josephe".Tváře mi zrůžověly a já s úsměvem kývla na souhlas.Stále mi držel v dlaních ruku a já se jemně vyvlékla.,,Mám pro novomanžele malou pozornost,jestli ti mohu ukázat Josephe"pověděla jsem,vytáhla dřevěnou krabičku vystlanou pilinami,odkryla víko,aby viděl uvnitř uložené kovové předměty.,,Opravdu vkusné"pověděl,,máš velmi šikovného otce a navíc má smysl pro humor"dodal vesele.,,Ano je moc hodný,mám ho ráda"pověděla mu.

Sledovala jsem ubíhající krajinu a slyšela Josepha:,,Také se ti pochlubím s darem pro Shamuel a jejího muže." Vybalil z kufru  stojací hodiny s velkým zlatým ciferníkem a  kyvadlem,vyrobené z mahagonu,pečlivě obmotané látkou.Obdivně jsem je prohlížela a pochválila mu jeho výběr.

,,Neměla jsi starosti  vypravit se na víkend  z města?"zetal se Joseph.,,Ano trochu ano"přiznala jsem a vysvětlila mu,že mívám pouze jedinný den v týdnu volný.Zajímalo ho,kde pracuji a já mu pověděla o rodině Bergmannovým,která mě zaměstnávala.Se zájmem mi naslouchal a cesta nám plynula v příjemném hovoru,při kterém jsme se navzájem seznamovali se svými životy.Jeho vnímavost a klidná moudrost mi otevírala důvěru k jeho osobě.Pozvolna jsem se uvolnila a začala být více sama sebou.

Přijížděli jsme do města Znojma a Joseph mi oznámil,že pouze krátce zastaví u svého strýce a jeho rodiny.Odvětila jsme,že se ráda projdu a podívám se do kostela,který jsme míjeli.

,,Přiznám se"řekl později,,že jsem rád,že nejedu sám" a na chvíli se odmlčel..,,provází mě určitá nervozita,protože navštívím poprvé zámožnou křesťanskou rodinu,aniž bych znal jejich zvyky".,,V tom ti mohu pomoci a jistě ti ostudu neudělám"odvětila jsem a sdělila mu,že v takové rodině pracuji a navíc chodívám do baziliky na křesťanské mše.Udiveně na mě hleděl a já se začala smát.,,Ani nevím Josephe,zda tě s tvými lokýnkami do kostela pustí"poznamenala jsem, dovolila si mu jeho vlnité skráně dát jemně za uši a se smíchem dodala:,,Takhle to bude lepší.",,No teď určitě vypadám jako německý úředník"zavtipkoval a oba jsme se znovu rozesmáli.,,Půjčím si nějaký klobouk a ztratím se v davu"přisadil si.Na chvíli jsme utichli a on znovu promluvil:,,Sám sebe poslední čas nepoznávám"svěřoval se,,díky své sestře jsem zmírnil mé příliš ortodoxní smýšlení a jsem za to rád,objevil tím v sobě více humoru".

Do Vídně jsme dorazili za tmy a Joseph požádal kočího,aby zastavil na vyhlídce nad městem.Podal mi ruku a doprovodil mě na vyvýšené místo u kamenného stavení,kde se pod námi rozprostíralo osvětlené město.Nejvíce zářily budovy paláců a střed Vídeňské metropole.,,To je nádhera"vydechla jsem,,nikdy jsem nic takového neviděla".Malinko  zakolísala a nevědomky se opřela o Josepha,který stál těsně u mě.Chtěl mě lehce zachytit,ale já jsem poodstoupila stranou.Usmál se a kývl na drožkaře,že pojedeme dále.Muž  se pochlubil ,že zná velmi dobře Vídeň a podle adresy míříme do středu města.Po cestě nám ukazoval zajímavé budovy a nejvíce nás nadchnul velkolepý zámek Schönbrunn.,,Zde bydlí náš monarcha,náš císařpán"sdělil nám kočí,když na krátko zastavil,abychom si z venku osvícenou stavbu prohlédli,,přes den je ještě zajímavější"dodával,,s překrásnými rozlehlými zahradami".,,Budeme se těšit na zpáteční cestě,že vše uvidíme ve dne" konstatoval Joseph.Později zastavil na uvedené adrese před otevřenou vysokou kovovou bránou, kde nás vyhlížející dům  překvapil svou velikostí a zajímavým nádvořím.Projeli jsme lucernami osvětlenou cestičkou,mezi upravenými záhony,kolem malé fontány až k domovním dveřím.Před vchodem postával muž v uniformě a mile nám pokyvoval na pozdrav.Uslyšeli jsme otevírání okna a Shamuelin hlas:,,Joseph je tady!"

Vystoupila jsem z vozu lehce rozrušená z veškeré nádhery a  množství lidí,kteří nás přišli uvítat. Shamuel mrkala na svého bratra a mimikou naznačovala překvapení,že nepřijel sám. Přistoupila ke mě a podala mi ruku:,,Vítám tě Julie,je hezké,že jsi s Josephem přijela".A hned vzápětí mě představovala rodině,jako přítelkyni svého bratra.Stála jsem vedle ní a špitla v hebrejštině:,,Kamarádka".Otočila se ke mě a s chápavým  úsměvem přikývla.Po vřelém přijetí nás nechali asi hodinu odpočinout a poté následovala bohatá večeře.Seděli jsme s Josephem vedle sebe a já vnímala jeho rozrušené těkání z množství tolika chodů, příborů a neznámých pochutin.V duchu jsem děkovala rodině Bergmannových,že mě do všeho zasvětili.Cítila jsem se uvolněně a s nenápadnou jemností vždy Josephovi naznačila jak postupovat při skladbě jídel.Vděčně se na mě usmíval a po chvíli se i on uvolnil.

,,A jak jste se vlastně seznámili?"ozval se mužným hlasem Karl Heinz,kdy osazenstvo stolu ztichlo a zvědavě očekávalo odpověď.Josephovi zaskočilo sousto a s omluvou si odkašlal.Pohlédl na mě a odvětil:,,Známe se s Julií již delší dobu,máme své společné místo na vyhlídce nad naším městem.Ale až když jsem četl pozvání od mé sestry na svatbu,jsme se spolu dali více do řeči.Spontánně jsem jí pozval na cestu do Vídně.",,Takže vás sblížila naše nadcházející svatba?"poznamenala Shamuel a po jejím prohlášení  začali všichni vesele tleskat,já při tom celá rozpaky zčervenala a vnímala pod stolem pohlazení od Josepha na své ruce.

Později,když muži společně odešli do salónu, se ke mě připojila Shamuel a přátelsky jsme rozmlouvali.Nabídla mi na zítra službu své služebné,která by mi pomohla s oblékáním a účesem.S poděkováním jsem přijala a pověděla jí,že má velice sympatického nastávajícího manžela a moc jim sňatek přeji.Usmála se na mě,chytila mě za ruce a začala v hebrejštině prozpěvovat.Přidala jsem se k ní a ona po chvíli přiznala,že jí moc naše zvyky chybí a jak je šťastná,že jsme zde.Ale dodala,že v lásce ke svému milému a aby se mohla stát jeho ženou,s potěšením přijala křesťanskou víru za svojí vlastní.

Měla jsem nádherný prostorný pokoj sama pro sebe, s velkou postelí a baldachýnem.Užívala jsem si nezvyklý přepych,prohlížela krásné vybavení ložnice a prsty přejížděla po stěně vytapetované jemným vzorem malých květů růží.Vše bylo dokonale sladěné v barvách bílé a růžové v odstínech nábytku a vkusných doplňků.Usnula jsem velmi tvrdě,po tak dlouhém dni s množstvím dojmů,že mě probudilo až naléhavé klepání na dveře.,,Omlouvám se madam"pravila služebná,,ale nemohla jsem vás vzbudit".Začala jsem se smát a řekla:,,Jmenuji se Julie".,,Jsem Rozi"odvětila,,a ráda vám se vším pomohu".,,Šaty zvládnu sama,ale požádala bych vás o účes" pověděla jí.Vlasy mi umyla a líbilo se mi,jak je upravila.Měla jsme vyčesaný vysoký drdol a několil volně spuštěných pramenů podél tváře.,,Dnes není společná snídaně, každý se chystá na obřad, v jídelně je buffet.Máte dostatek času,z domu se vyjíždí až po deváté hodině "oznámila mi Rozi a s úklonem odešla.

 

Seděl jsem u stolu a přemýšlel o své setře.Chvíli jsem hovořil s Karl Heinzem a uvědomoval si,že je Shamuel v dobrých rukou.Mé myšlenky se zatoulaly k rodičům a přišlo mi smutné,že  se nezúčastní svatby své dcery.,,Dobré ráno Josephe"vytrhl mě hlas Julie nade mnou,,mohu si přisednout?"Když jsem jí uviděl,málem rozlil šálek kávy.,,Bože tobě to ale sluší"vyhrknul jsem,,smím ti donést kávu?"zeptal  se jí.S úsměvem souhlasila a poté jsme si šli nabrat společně ze snídaňového stolu.Julii jsem si po očku prohlížel celý svatební den,přemýšlel nad tím,jak je krásná a že je mi s ní hezky.Shamuel zářila v honosných šatech vedle svého důstojníka Karla a svatba byla velice početná.Hostina se konala ve velkém sále koncertního křídla nedaleko katedrály a jen o málo skromnější pohoštění následovalo v jejich domě.Měl jsem příjemný dojem z prožitého dne,ale byl svědkem i malého rozladění v rodině ženicha.Kdy zpívající nevěsta společně s Julií zapěly v hebrejštině a já zahlédl nelibé pohledy rodičů a několika svatebčanů.Ženy si své malé vystoupení užily a k mé radosti si odmítavých reakcí nepovšimly.

Když se svatebčané roztančily, s Julií jsme posedávaly a já poznamenal:,,Nezlob se,že tě k tanci nevyzvu,ale nejsem znalý tanečních kroků a ani této hudby.Otočila se ke mně a rozesmála se.,,Jsem ti vděčná,protože jsem na tom obdobně.",,Ale své sestře skládám poklonu,jak se s Karlem v kole nese"řekl jsem.,,Ladné pohyby při valčíku"odvětila Julie.Zvědavě jsem se na ní zadíval.,,Shamuel mi pověděla,že navštěvovala taneční kurz,pár kroků se mě pokusila naučit a obě jsme se u toho moc nasmály"přiznala.

S ohledem na náš návrat a svátek šabat,kdy židé přísně dodržují  poklidné rozjímání v Bohu, bez veškerých činností jsme se brzy večer loučili s nevěstou a ženichem.,,Vyrazíme časně zrána"pověděl jim .,,Kdy se uvidíme Josephe?"plakala Shamuel a pevně mě tiskla.Přemýšlel jsem co odpovědět a ozval se Karl Heinz:,,Vždyť mohou tví příbuzní kdykoliv přijet,jsou zde vítáni" a vzal svojí ženu kolem ramen.Poděkoval nám za návštěvu a my jemu za krásné přijetí.

Po dvou slunných dnech přišla neděle plná deště.Mlčky jsme za jízdy z vozu sledovali ponurá oblaka a nepřetržitou průtrž.Po chvíli Julie usnula a sesunula se na mé rameno.Po nějaké době se v hlubokém spánku  její tělo uvelebilo na mých stehnech a já jí s přirozeností přikryl kabátem.Mé srdce se rozehřálo a já jí opatrně upravil pramínek vlasů z její tváře.Spala pokojně jako dítě a mě těšil pohled na ní a její blízkost.Opřel jsem se a za zvuku rachotících kol podřimoval.Lekli jsme se náhlého povyku a zabrždění kočáru.Vyhlédl jsem a uviděl venku naproti nám uvíznutý povoz v blátě.Náš vozka seskočil,já si oblékl kabát a šel rovněž pomoci.Prudký déšť a vítr nás bičovali do tváří a ztěžovali nám práci.Kočí,který s povděkem přijal naší pomoc se svěřil,že již čtyři hodiny čeká než někdo pojede kolem.Uvnitř vozu byla starší dáma s vnučkou a když se konečně podařilo kolo uvolnit,velmi nám děkovali.

,,Zvládli jsme to"hlásil jsem  v kočáře,když jsem naskočil zpět.,,Ale jsem celý zmáčený"řekl jsem a soukal se ve stoje z kabátu.,,Pomůžu ti"pověděla Julie a tahala mi za rukávy.,,Chudáci"povídal jsem,,museli dlouho čekat než je někdo vytáhne".Vozka pobídl koně a já při trhnutí vozu ztratil rovnováhu.Zamotaný do svého svršku jsem spadl na Julii a uhodil se o stěnu do hlavy.,,Promiň"omlouval jsem se a držel za čelo.Starostlivě mi pomáhala se svléci a ptala se jestli mě hlava bolí.Mlčky jsem na ní hleděl,blízkost její tváře a krásných očí mě přitahovala.Jemně jsem jí prsty pohladil tvář a čas se zastavil.Přivřela víčka a já se k ní přiblížil ústy.Políbil jsem lehounce její rty,ona se dotkla mých vlasů a polibek mi vrátila.Usmála se na mě,oba jsme se v sedě opřeli a sledovali z oken ubíhající krajinu.Měl jsem hřejivý pocit štěstí a hlavou mi proběhla myšlenka,že bych si jí rád vzal za ženu.Ale nechal si jí pro sebe,věděl jsem,že by jistě má naléhavost Julii zaskočila.Zamilovaně jsem si s tou představou pohrával až do své domoviny.Vysadil jsem Julii v ulici nad jejím domem a podal jí zavazadlo.,,Moc ti děkuji Josephe za krásný výlet"řekla a pohladila mě po předloktí.,,Kdy se uvidíme?"zeptal jsem se.,,Jistě se brzy potkáme"odvětila  a zamávala mi na pozdrav.

S úsměvem jsem vcházel do domovních dveří a střetl se s otcem.,,Kde jsi byl Josephe?"zeptal se,,čekali jsme tě včera.Můj bratr dodržuje šabat a jistě by jsi u něj takhle dlouho nemohl pobývat".A uvědomuješ si,že svým pozdním návratem narušuješ i naše  rozjímání?"zlobil se.Nadechl jsem se k odpovědi a on dodal:,,Nic od tebe dnes nechci slyšet, vše si povíme zítra".

Když otec odešel svěřil jsem se matce,která se vzápětí rozplakala.,,Škoda,že jsem tam s tebou nemohla být Josephe"pověděla,,ale chápu tě,že jsi nám nic dopředu neřekl".

U oběda následujícího dne byl otec nezvykle tichý.Když jsem dojídali,nahlas vzdychl a prohlásil:,,Takže Shamuel se nakonec  za toho oficíra provdala".Lévi na nás překvapeně hleděl a chystal se k tomu něco říct.Posunkem ruky jsem ho zastavil a když jsme osaměli,řekl mu,že je to pravda a že jsem se včera ze svatby vrátil.,,Jsi blázen Josephe"odvětil,,jak jsi mohl jet na křesťanskou svatbu?"ptal se rozhorleně,,a tím se tady vůbec nechlub,kdyby se to dozvěděl rabín, měl by jsi problémy ze svojí svatbou,jestli se tedy k nějaké rozhoupáš"dodal jízlivě.Bouchl jsem ho do ramene a řekl:,,Nech toho Lévi,je to přece tvá sestra,která se tě celý život před otcem zastávala".,,Vůbec bych se nedivil,kdyby jsi kvůli tomu své postavení v rodině ztratil"přisadil si Lévi.Vzteky jsem ho chytil pod krkem  za košili a zasyčel:,,Ty hajzle!"Výsměšně mi hleděl do očí a mezi zuby procedil:,,Klidně mě uhoď".,,Nestojíš mi za to" odvětil jsem a pustil ho.Upravil si rozhalenku,prohrábl vlasy a spokojeně seděl.Prudce jsem přirazil židli ke stolu a vyběhl schody do svého bytu. 

 

                                                      3.kapitola

 

V následujícím období jsem vnímal vzrůstající napětí mezi mnou a bratrem.Vyhýbal jsem se konfliktům,ale několikrát zaslechl vzrušené rozhovory,které vedl s otcem na téma porušení posvátných židovských zvyků ze strany mě a Shamuel.Muži si ve svých názorech notovali a otcův vztah ke mě ochladl.Své postavení jsem si ale držel,protože hlavní příjem rodiny zastával velmi prosperující obchod na náměstí,který jsem vedl.Měl jsem na na starost i účetnictví v menším obchodě u Léviho,kde již delší dobu byla znát stagnace.Podezříval jsem ho,že neodvádí všechny tržby do pokladnice,protože jeho náklady po několik měsíců přesahovali příjmy.Když jsem se ho na tento stav zeptal,odvětil,že obchod potřebuje více zajímavého zboží,aby se prodej zlepšil.V historii naší rodinné firmy se nikdy nedělali kontroly,vzájemná důvěra  mezi členy rodiny, byla po generace daná.Když se nadále ztráty prohlubovaly,nezbývalo mi nic jiného,než si s otcem promluvit.

Požádal jsem ho,aby  mi věnoval čas, ale byl jsem odmítnut.,,Musíme si promluvit ohledně obchodních záležitostí"řekl jsem.,,Snad si dokážeš poradit sám,obchody jsem ti přenechal"odvětil stroze.,,Ano vím,ale přesto  jedná se o rodinné peníze.Leviho účetnictví jde do ztrát již několik měsíců a ani po domluvě se to nezlepšilo"vysvětloval jsem a na stůl položil účetní knihu,,...spíše naopak"a prstem jsem ukázal číselné řádky na stránkách.Chvíli si záznamy se zájmem prohlížel a poté se chytil za hlavu.Obchody vedl celý život a velmi rychle se dokázal v počtech zorientovat.Měl i přehled o chodu židovské čtvrti a ročním koloběhu peněz.Sedl si a po krátké modlitbě pověděl:,,Do obchodu chodím a nárust většího množství zboží jsem nezaznamenal".

Mlčky jsme na sebe hleděli a oba si byli vědomi pravdy.Poctivost v obchodě byla v židovských rodinách posvátnost.Otec vedl svůj vnitřní spor a po chvíli  promluvil.,,Co navrhuješ Josephe?"zeptal se.,,Nemohu Lévimu teď nic dokázat,jen hloubkové inventury by ho mohly zastavit"odvětil jsem.Otec vzal účetní knihu a třikrát s ní ve vzteku praštil do stolu.,,To snad není možné co já ve svém životě ještě zažiju!Roztrhám ho!",,Ponech si svojí důstojnost"řekl jsem mu,,jedno řešení mě napadá.....".Podíval se na mě a vyčkával.,,Mohli by jsme mu obchod přenechat a dát mu šanci,aby se oženil.Myslím,že rodina Anety by  k němu,jakožto majetnému byla vstřícnější.Když Lévimu obchod sebereme,nikdy se svojí pověstí nenajde práci.Může vše napravit,pokud ponese plnou zodpovědnost za svojí živnost"dodal jsem.Otec mě vyslechl a po krátkém zvažování řekl:,,Je pro mě velkým zklamáním a nehodlám ho více živit,odejde z domu"a odkráčel z místnosti.

U večeře opět vládlo napětí.Očekával jsem kdy otec promluví a řekne Lévimu své stanovisko.Nic netušící bratr nezávazně hovořil o denním záležitostech v obchodě.,,Dnes jsem otče odmítl paní Kohnové prodávat na dluh,její úpis je  ...."nadechoval se Lévi k dalšímu vysvětlování,,Mlč už!"zaburácel otec,vstal prudce od stolu a vrátil se s účetní knihou.,,Máš pro tvé mínusové hospodaření nějaké vysvětlení?"ptal se bratra.,,Je to právě kvůli dluhům" odpověděl mu pohotově a bezradně rozhazoval rukama.Podíval se na mě v očekávání podpory a dodal:,,Vždyť Joseph o tom ví".,,Nelži a nedělej ze mně hlupáka!" rozčiloval se otec,,dluhy se píšou do pokladny,tak se na ně nevymlouvej".Matka chytila Léviho za ruku a řekla:,,Josephe prosím.." a dívala se prosebně na otce.Ten se umírnil a ztěžka dosedl na židli.Chvíli mlčel a poté promluvil:,,Poděkuj Josephovi,že tě nevyhodím na ulici.Nedopustím,aby se nám celá židovská obec vysmívala.Zajdeme k notáři a obchod  přepíšu do tvého vlastnictví.V nejbližší době se vystěhuješ,nechci tě více pod svojí střechou.",,Matko,ale já jsem nic neudělal,nic jsem nevzal"snažil se bratr vykroutit.Když viděl,že je otec neoblomný,omlouval se a prosil za odpuštění.Ale rozhodnutí padlo a v následujících dnech se živnost převedla do Léviho vlastnictví.Netrvalo dlouho a z domu se odstěhoval.Po nějaký čas přespával v obchodě a poté s příslibem rabína,že se sňatek uskuteční, ho rodina Anety přijala.I přesto,že dosáhl částečně svého a otec k němu byl velkorysý se vůči své rodině Lévi zatvrdil.Jako vždy to nejhůře nesla matka,která oplakala již druhý neradostný odchod svého dítěte z rodného domu.

 

Po nějaký čas jsem Josepha neviděla,ani ho nepotkala na místě námi oblíbeném.Dalo mi to možnost přemýšlet o svých pocitech.Rozvinula se ve mně silná náklonost k němu a shledávala jsem,že mi jeho společnost velmi chybí.Líbil se mi a uchovávala jsem si hezkou vzpomínku na jeho něžné políbení.Srdce mi poskočilo radostí,když jsem ve volném dni zamířila na skalisko a uviděla ho tam sedět v širokém klobouku zahloubaného do četby otevřené malé knížky.Spontánně jsem zvedla šišku a hodila jí na něj.Trefila jsem se mu do ramene a vzápětí ucítila něčí dlaně na svých očích.Po krátkém úleku jsem si uvědomila svůj omyl,rozesmátá ho chytla za ruku a řekla:,,Rychle poběž Josephe".On se smál,omluvně na sedícího muže v kloubouku zamával a odvětil:,,Ty jsi uličnice".

,,Musím se ti omluvit Julie,byl jsem velmi zaneprázděný v rodinných záležitostech"řekl mi při procházce a svěřil se ,jaké trápení je s bratrem potkalo.Vyslechla jsem ho a chápavě při tom přikyvovala.,,Moc jsi mi chyběla"řekl,vzal mou dlaň do své a políbil jí.Přivinul mě k sobě a přitiskl své rty na mé.Líbal mě dlouze a láskyplně.Cítila jsem horkost ve tvářích a zrychlený tlukot svého srdce.Poté se mi dlouze díval do očí a já stydlivě sklopila zrak.Chytil mě kolem pasu a pokračovali jsme dále alejí vzrostlých stromů směrem od židovské čtvrti dále nad město.Měla jsem hřejivý pocit a s tím mi přicházel do hrdla popěvek.Pozvolna jsem začala pět a slova písně se mi s přirozeností linuly z úst.Joseph se na mě usmíval a s další slokou se pobrukováním ke mně připojil.

,,Líbí se mi,když zpíváš"řekl později.Usmála jsem se na něj a odvětila:,,Zpěv je moje součást a živoucí potřeba.",,Tak to musí u vás být veselo"odtušil.,,Zpíváme rádi všichni,pouze má sestra Sarah se nepřidává"řekla jsem.Joseph sebou při vyslovení jména mé sestry lehce trhnul,udělal krok stranou a zahleděl se do dáli.,,Vyvolala jsem v tobě vzpomínky?"zeptala jsem se ho opatrně.Otočil se ke mně a v očích měl ztrápený výraz.,,Náhle se mi vybavila beznaděj a má bezmocnost při požáru"přiznal a slza mu stékala po tváři.

,,Bůh se o ní postaral Josephe,nemusíš mít obavy"řekla jsem jemně a pohladila ho.,,Promiň"pověděl,,myslel jsem,že je to dávno za mnou".Usmál se a znovu mě k sobě přitisknul.,,Miluji tě Julie a jsem rád,že jsem tě našel" vyznal mi pološeptem a začal líbat.Touhou se mi podlomily kolena a vášnivý polibek jsem mu opětovala.

Po chvíli se sehnul a začal sbírat kvítí při cestě.Překvapeně jsem ho sledovala,on se hrstí květin ve dlani na mě tajuplně zahleděl a poté mi je podal.Políbil mi ruku a s lehkým úklonem řekl:,,Miluji tě a chtěl bych,aby jsi se stala mojí ženou".Zaskočena vyznáním a nabídkou sňatku jsem hledala slova.Zpříma a mlčky čekal na mou odpověď.Dívala jsem se mu do tváře a uvědomila si,jak hluboce ho miluji a jaké štěstí pociťuji v jeho přítomnosti.,,Ráda si tě vezmu Josephe"odvětila jsem a usmála se.Pevně mě objal a vesele pověděl:,,Přiznám se ti,že dopředu jsem si nic nechystal".,,Uvidíme jak nám budou hvězdy nakloněny"poznamenala jsem.

Doma jsme se později svěřila při večeři,že mě Joseph dnes požádal o ruku a já souhlasila.Tatínek se na mě mile usmál a řekl:,,Mám velkou radost Júlinko,pan Jácob je moc hodný člověk."Maminka mlčky vstala, odešla ke dřezu  a sestra si neodpustila poznámku:,,Myslíš,že si tě může bez věna vzít?O tom pochybuji".,,Nech toho Sarah"napomenul jí otec.,,Vždyť jí tahá za nos a ona to nepozná"mávla rukou sestra a odešla do pokoje.Nejistá po jejích slovech  jsem přistoupila ke své mamce a hledala u ní podporu.Ona se však ode mne odvrátila,utírala hrnky a roztřeseným hlasem pravila:,,Nic ti nemůžeme dát,víš jak jsme na tom." Rozbrečela jsem se a odešla ven za tatínkem,který na lavici pokuřoval dýmku.Složila jsme se mu do klína a vzlykala.On mě hladil ve vlasech a utěšoval:,,Neměj starost Júlinko,pan Joseph jistě zná naší situaci.A jestli tě má opravdu rád,všechno dobře dopadne.Jsi hrdé děvče a taková zůstaň".

S pocitem lehkosti a zamilovanosti jsem prožíval následující dny a v duchu plánoval svatbu.Přemítal jsem,že pozvu svojí sestru Shamuel a že bych tím mohl napomoci sblížení rodiny.Při nejbližší přležitosti jsem svůj záměr sdělil otci a matce.,,Rozhodl jsem se oženit"oznámil jsem,když jsme dojedli,,brzy si Júlii vezmu".Otec bouchl do stolu a halasně řekl:,,Tak je to pravda,co se v obci proslýchá.Že se otáčíš za tou žebravou sukní!".Rozlobeně jsem se postavil a se slovy,,Tohle poslouchat nehodlám!"odešel z místnosti a práskl za sebou dveřmi.

Nazítří jsem nešel na schůzku s Julií,nemohl bych před ní zatajit, jak jsem rozhněvaný a nechtěl jí tím ranit.Vyčkával jsem a věřil,že se rozčeřené vody sklidní a já si svou nevěstu obhájím.Několik dní jsem s rodiči nemluvil,hospodařil si ve svém bytě a v jeden podvečer mě navštívila matka.Pozval jsem jí dál a řekl ať se posadí.Dívala se na mě smutně a pravila:,,Josephe buď přece rozumný.Máš přece jiné možnosti,například Bauerovic děvče by si tě rádo vzalo".Při zmínce o jiné dívce se ve mě vzedmul hněv.,,Nemám zájem o Barbaru!"zvýšil jsem hlas.,,Nemusí to být ona,otec má pro tebe i jiný návrh a již se o tom domlouval s bratrem ve Znojmě"nedala se matka odbýt,,pamatuješ na dceru pana Jericha?Hrávali jste si spolu v dětství,když si u svého strýce pobýval.Vyrostla z ní krásná žena a přinesla by do rodiny velké věno.A ty můj chlapče můžeš s jejím otcem obchodovat...."pokračovala,,A dost už!!"zařval jsem, až úlekem nadskočila.,,Náš obchod nás všechny dobře uživí a nepotřebujeme žádné věno"řekl jsem,,a teď běž a řekni to otci,že svůj postoj měnit nebudu".

Matka odešla,netrvalo dlouho a přišel otec.Po dobrém se mi snažil domluvit.,,Josephe neblázni,dej tomu šanci poznat Isabelu a pojeď se mnou do Znojma.Jerichovi jsou zámožná rodina a se sňatkem by souhlasili.Víš jaká je doba a my bohatí židé musíme držet pohromadě,zachovávat tradice a rozšiřovat své živnosti.Vždy jsi byl rozumný a nedělal si potíže"pověděl a s napjatým výrazem vyčkával.

,,Po ztrátě Sarah,kterou jsem si s láskou a v duchu tradice hodlal vzít se mi zhroutil svět"začal jsem,,bolest a prázdnota byla nesnesitelná...a proto,když jsem se do Julie zamiloval jí nedokážu otče vyměnit za peníze"řekl mu upřímně.,,Budeme zase pro smích celé obci!" neudržel své emoce otec,,to snad chceš?!",,Dělej si obchod sám a spolu s matkou zůstanete v domě sami obci pro smích"odvětil jsem a  sáhl na věšák pro kabát.,,Kam chceš teď na noc jít?"otázal se otec. Neodpověděl jsem,nechal ho tam stát a zabouchl za sebou dveře.

Toulal jsem se potemnělou židovskou čtvrtí a stejně chmurné byli i mé myšlenky.Nevím jak dlouho jsem se procházel,modlil se u synagogy a později seděl na nábřeží pod rozsvícenou lucernou a poslouchal plynoucí tok řeky.Musela být již pozdní hodina,domy kolem utichly a já překvapeně hleděl na Julii,která ke mě přicházela.,,Josephe! Tady jsi,všude tě hledám" zvolala udýchaně.,,Ty mě hledáš?"ptal jsem se zmateně a nic nechápal.,,Přišla k nám s pláčem tvá matka,vzbudila nás a ptala se na tebe"vysvětlovala,,prosila mě,zda tě mohu najít,že jsi odešel z domu.Ničemu nerozumím,ale jsem ráda,že jsem tě tady uviděla" řekla a starostlivě si mě prohlížela.Kroutil jsem nechápavě hlavou a ona pokračovala:,,Mám ti také vyřídit,že otec je se vším svolný a ať se vrátíš zpátky.To je vše co vím"dodala a bezradně pokrčila rameny.Držel jsem si hlavu ve dlaních a uvažoval nad tím co mi řekla.Po chvilce jsem cítil slzy v očích,vnímal vděčnost Bohu a lásku k ní.Objal jsem jí a řekl:,,Usmálo se na nás štěstí Julie".

 

                                                         4.kapitola

 

,,Napsal jsem Shamuel a věřím,že pozvání na svatbu přijmou"oznámil mi Joseph při jedné procházce městem,,a snad budou moci zůstat až do konce svatebního veselí".Přivinul mě něžně k sobě a políbil.Podíval se do nebe a s úsměvem dodal:,,Bůh nám s tím jistě pomůže,abychom se mohli znovu společně sejít".Usmála jsem se na něj a s hřejivým pocitem štěstí souhlasila:,,Jistě si to nenechají ujít."

Čekalo nás týdenní odloučení,kdy bylo zvykem,že se ženich a nevěsta sedm dní nestýkají před svatebním obřadem,aby se na sebe více těšili.Věděla jsem,že mi bude Joseph chybět,jelikož jsme se od souhlasu jeho otce vídali téměř denně.Byla jsem pozvaná k rodině Jácobovým na slavnostní večeři,kdy mě Joseph svým rodičům představil.Přijetí bylo vlídné,otec i matka se velmi snažili,aby se mi u nich líbilo.Při zmínce,že z naší strany bude na svatbě pouze malé zastoupení se Joseph Jácob starší podivil.,,Velká škoda,svatba mého syna musí být velkolepá"pronesl rozhodně.,,Však naše příbuzenstvo je rozvětvené a jistě pozveme i známé"odvětil jeho syn a on souhlasně pokyvoval.

Krátce poté vyslovil můj milý ke mě prosbu:,,Vím Julie,že máš svojí práci ráda,ale velmi bych si přál aby jsi u Bergmannových skončila.Jako má nastávající a budoucí žena budeš jistě dosti vytížená"dodal a jemně se usmál.Po chvilce zvažování jsem odvětila:,,Jen nevím Josephe,zda mohu v tak krátké době odejít,měla bych počkat než si za mě najdou náhradu.Byli ke mě vždy laskaví a velkorysí".,,Jsi velmi ohleduplná"odvětil a vzápětí se zeptal,zda nemohu místo mne  doporučit svou sestru.Nápad mě potěšil a uklidnil.,,A samozřejmě svým zaměstnavatelům vyřiď naše srdečné pozvání"ještě řekl  a já mu radostí vlepila polibek.,,A musím pozvat i  Lorettu"dodala jsem vesele a Joseph s láskou v očích kýval na souhlas.A tak jsem za velkého smutku ze strany Bergmannů opouštěla své pracovní místo.Můj návrh,aby mě nahradila má sestra přijali s povděkem a příslibili svou účast na svatebním veselí.Později mě mrzelo,že Sarah po zkušební době nebyla přijata.Naše odcizení se tím prohloubilo,jelikož ze svého nezdaru vinila hlavně mě.,,Měla si mě  zaučit a neodcházet tak rychle,měla bych tím  větší šanci"lamentovala Sarah.

,,Nikdo tě nemůže vinit za své neúspěchy Julie"pověděl mi Joseph,když jsem se mu svěřila a já na něj s vděčností  za jeho moudrá slova pohlédla.,,Ani já jsem u svého bratra nepochodil"řekl vzápětí s hořkostí v hlase.,,S pozváním na svatbu se mi vysmál a dodal,že žádnou  rodinu již nemá".Pohladila jsem ho po zádech.,,Možná nakonec překvapí a přesto přijde"dodala jsem povzbudivě.

 13.července v předvečer obřadu zastavil před naším domem kočár.V dolním bytě jsem zaslechl zvolání své matky a uvědomil si,že přijela Shamuel.Otevřel jsem okenice,vyhlédl ven a uviděl v objetí matku s dcerou.Dojetím nad jejich shledáním mi ukápla slza.Seběhl jsem schody a venku se vítal s Karl Heinzem.,,Rád tě vidím příteli"řekl mi a s úsměvem podával ruku,,snad se tentokrát zdržím déle"neodpustil si žert.,,Jste mými hosty, v mém patře a hostinský pokoj je vám k dispozici na jak dlouho budete chtít"pověděl jsem.

,,Pomůžeš mi viď"požádala matka Shamuel a pobídla k přípravám do kuchyně,ta  prošla kolem dovnitř a s úsměvem na mě kývala.Pomohl jsem švagrovi se zavazadly nahoru a on mi hned nabízel sklenku ovocného šnapsu z oblasti Vachau.

,,Zůstaneme tři noci"odpověděl Karl Heinz na můj dotaz,,ale Shamuel se zmínila,že vaše svatební oslavy trvají déle".,,Celkem sedm dní a sedm nocí "řekl jsem s úsměvem.,,Bohužel musím zpátky do služby"vysvětloval.,,Myslím,,že si veselí všichni společně užijeme"pověděl jsem.Posléze přišla Shamuel a v rukách nesla obložené talíře.Měli jsme krásný předsvatební večer a já se mimo jiné dozvěděl,že má sestra je v očekávání.Blahopřál jsem a radoval se s nimi.,,A také jsem Karla zaučila v židovských tancích"smála se má sestra a její muž kroutil hlavou.,,Musel jsem"přiznal švagr odevzdaně,,když se prý taneční kolo rozjede,nikdo nezůstává stranou".Vstal jsem a vzal z police slavnostní čepec a posadil ho Karlovi na hlavu.,,A tenhle ti půjčím,aby jsi  dobře zapadl".Rozhodil bezradně rukama a pověděl:,,Vzdávám se bez boje".Shamuel začala hebrejsky zpívat a zalitovala,že zde není Julie.,,Již sedmý den jsem jí neviděl"pověděl jsem smutně,lehce ovíněn.,,Ach ty vaše tradice..."poznamenal Karl Heinz.,,Mě to připadá romantické"ozvala se má sestra.,,Ani si neumíte představit,jak mi schází"dodal jsem.

K Josephovi jsem měla již před svatbou své věci nastěhované a poslední čas v odloučení jsem trávila v rodném domku.Joseph zadal zakázku ohledně ušití svatebních obleků a ubrusů rodině Bauerů,jen mé šaty jsem s jeho souhlasem nechala zhotovit u své milované tety Ingebord.S radostí zakázku přijala i Josephovu štědrost a vždy,když jsem přišla na zkoušku mi děkovala,že  mohla poprvé v životě ušít celé šaty sama a navíc svatební.Nechala si záležet a já dnes v předvečer svatby hladila jemnou látku šatů pověšených na ramínku na skříni.Prohlížela jsem si sněhově bílé, krásně nařasené šaty se závojem, v duchu tetě děkovala za její šikovné ruce a přemýšlela jak se v nich budu mému milému líbit.

,,Ty půjdeš jako princezna a co si máme obléci my,tvá rodina?!"halekala Sarah,která hlučně vešla do pokoje.,,Dala jsem všechny své našetřené peníze otci,na vaše výdaje.Víc bohužel dělat nemohu"odvětila jsem.,,Nemám ani chuť jít na tvojí svatbu,otec mi řekl,že máme pěkné šaty a není třeba kupovat nové".,,Nechtěl mé peníze přijmout,ale nakonec usoudil,že budou jistě někdy pro vás potřeba a že mi jistě ostudu dělat nebudete....."snažila jsem se jí říct.Jenže Sarah o mé vysvětlování nestála a v půli mé věty odkráčela nasupeně z místnosti.Nevěnovala jsem více své sestře pozornost a nechala rozhodnutí na ní,zda bude chtít být na mé svatbě,či nikoliv.Situace se vyostřila,když po chvíli vešla má maminka a  osopila se na mě:,,Proč si na Sarah tak krutá a necitlivá?!Měla jsi dát své peníze jí,aby se mohla na tvou svatbu hezky obléci.Je to přeci tvá sestra."Její nečekaná výčitka mi vehnala slzy do očí a já odvětila:,,Snažím se stále se Sarah vyjít,i jsem jí domluvila práci místo mě.Ale nemůžu za to,že mě za spoustu věcí viní".Jenže matka mě neposlouchala a přisadila si:,,Měla by jsi s ní mít více soucitu,máš bohatého muže a ona...."nadechla se a chtěla pokračovat,ale já s pláčem vyběhla z domku.

Venku mě zachytil tatínek a hned se ptal,co se stalo.Usedavě jsem plakala a pověděla mu:,,Proč mi to vyčítají tatínku?....dala jsem vám co jsem mohla..."zmateně jsem štkala,,...že si nemůže koupit šaty...a že si beru Josepha?...nechápu to.."Slzy se řinuly a já složila obličej do dlaní.Tatínek mi hladil po vlasech a po chvíli řekl:,,Milá dcero,vezmi si své krásné šaty a jdi nocovat k mému bratru a jeho ženě Ingebord.Jistě ti poskytnou zázemí a ráno ti teta pomůže s oblékáním.Sejdeme se v průvodu a tvá matka ti bude stát po boku.Já si pořádek doma zjednám"dodal pevným hlasem.

 

 

,,Moc ti to sluší bratříčku"pochválila mě Shamuel a já si nasadil kloubouk,připraven vyrazit.,,Půjdu napřed"dodala ještě,,připojit se k ženám".Při pohledu z okna jsem v davu příbuzných a hostů pozvaných na svatbu zahlédl Karl Heinze v rozhovoru s otcem.Později mi sdělil,že mu jeho tchán poděkoval za to,že oba na svatbu přijeli.

Ve společnosti  mladých mužů, za všeobecného veselí jsem byl doprovázen k synagoze,kde mě očekávala má matka  a odvedla k oltáři pod baldachýn, v překrásně vyzdobeném chrámu.Zde jsem nedočkavě vyhlížel svou nastávající,která za nedlouho vešla,obličej  přikrytý závojem.Nádherné šaty lemovaly její štíhlou postavu a mé srdce zaplesalo při pohledu na její ladnou chůzi.Rabín mi pokynul,já odkryl Julii tvář a ona na mě hleděla láskyplným a něžným pohledem.Duchovní začal s modlitbami a později jsem přednesl svůj manželský slib.Julie dle tradice poděkovala a jemným hlasem pronesla,že potomky vzešlé z manželské lásky bude vychovávat v Božím požehnání.

Byl slunný letní den,nebe bez mráčku a bohatě prostřené stoly zabíraly celý dvůr,zasahovaly z velké části do ulice,ve které stál náš dům a lákali svatební hosty k přisednutí.Muzika hlasitě vyhrávala a šest najatých dívek obsluhovalo svatebčany a postupně stále z kuchyně dodávalo další židovské pokrmy a lahůdky.Otcové svatebčanů krátce po sobě pronesli hrdé projevy a následně probíhali  modlitby.Postupně se lidé osmělovali a přidávali se k tanci a zpěvům.První tanec patřil novomanželům a kolem nás se vytvořil kruh tleskajících a tančících hostů.Posléze přišel na řadu tradiční židovský tanec,kdy lidské ruce vytvoří bránu a  po sobě jdoucí tančící páry skrze ní procházejí,za halasného zpěvu.Objímal jsem svojí ženu a prožíval neskonalé štěstí,které bylo znásobeno jejími něžným a tichým vyznáním,,Miluji tě Josephe"které při tanci pronesla.Julie svým krásným zpěvem a úsměvem na sebe strhávala pozornost a já byl na ní hrdý.Lidé se k ní s radostí přidávali a její hlas se nesl do daleka.

,,Vyzvu k tanci tvou mamku a sestru"pověděl mi Joseph po krátké pauze a velmi mě tím potěšil.Po včerejším odchodu z domu jsem přes velké štěstí, cítila v pozadí smutek,že mě nakonec maminka na můj velký den nevypravovala.Teta mi byla velkou oporou a já jí byla velmi vděčná.Ze začátku se obě matka i Sarah stranili zábavě,ale po tanci s Josephem a později i s Karl Heinzem,který je rovněz vyvedl, jsem na jejich tvářích zahlédla úsměv.

V odpoledních hodinách přijela drožka a poslíček nám předal přenádhernou keramickou vázu s dvěmi pugety růží a blahopřání od Bergmannů a Loretty,s Božím požehnáním poslala i omluvu,že její stáří  jí již nedovolí zůčastnit se svatebního veselí.Překvapením pro nás bylo,když se objevil Lévi s Anettou,kterou si před nedávnem v malém kruhu její rodiny a několika přátel vzal za ženu.Neměli velký zájem se do oslav zapojit a po krátkém čase odešli.

Později se rozžehli kovové svícny na všech stolech a oslavy dále pokračovali.Ženich a nevěsta se loučili,že se znovu ke svatebčanům připojí na druhý den.Shamuel se ke mě přitočila a  s úsměvem mi sdělila,že bude maminkou.,,Moc ti přeji šťastný život s Josephem Julie a hodně dětí" pověděla.Objala jsem jí a sdílela s ní radostnou novinku.

Při očistné koupeli jsem přemýšlela,že bych i já ráda brzy měla dítě.Později jsem si před zrcadlem upravovala své vlasy a něžné vzpomínky na milování s Josephem mi vyloudili úsměv a náznak ruměnce ve tváři.

 

 

                                                    5.kapitola

 

Šimon náš prvorozený chlapec byl již pětiletý,když jsme před synagogou potkali rabína.,,Paní Jácobová"oslovil mě a pohladil našeho synka po tváři,,Vyřiďte Josephovi, že už má syn věk na obřezání,ať  za mnou brzy zajde"nadzvedl svůj klobouk na pozdrav a  odcházel.Po jeho slovech jsem zbělela a nedostávalo se mi dechu.,,Mami co je to obřezání?"vyptával se mě Šimon,když jsem ho vedla ulicí k domovu.,,Zeptej se tatínka..."odpovídala jsem.,,Ale ty pláčeš maminko proč?"zajímalo ho.Utřela jsem si slzy a odvětila:,,Buď hodný Šimonku a jdi teď domů,maminka se za chvíli vrátí".

Přes slzy jsem neviděla a rychlým krokem mířila na travnatý vršek nad čtvrtí,kde jsem se sesunula u vzrostlého stromu.Po chvíli mě napadlo,že navštívím baziliku kde jsem již dlouhý čas nebyla.Úpěnlivě jsem se modlila k Bohu a sošce panenky Marie a prosila,aby nemusel můj synek procházet tímto ponížením a bolestí.,,Prosím"špitala jsem své modlitby,,vyslyš mě".

Po chvíli jsem stále plačící vycházela z kostela a setkala se s pohledem muže v řeholním hávu.Přátelsky mi pokynul a nahlas se zeptal:,,Mohu vám nějak pomoci?"Mlčela jsem a smutně na něj hleděla.,,Můžeme se společně projít klášterní zahradou,jestli budete chtít"nabídl mi.Kývla jsem na souhlas a následovala ho.,,Jsem židovka"protrhla jsem po chvíli vzájemné ticho.Postřehla jeho nepatrné zaváhání,poté se zastavil a zamyslel.

,,Hledáte své místo? Co  vás trápí?"zajímal se.Svěřila jsem se,co čeká mého syna a že s tím hluboce nesouhlasím.,,Vnímám,že tyto zákony a tisícileté tradice se nedají obejít a to mě naplňuje zármutkem".Naslouchal mi a já se dále zmínila,že jsem pracovala v křešťanské rodině i navštívila křesťanskou svatbu a pochopila,že jsou rozdílné pohledy na víru a v jiných tradicích se takový zákrok nevyžaduje.

,,Jste šťastná ve svém manželství a rodinném svazku?" otázal se mě,když jsem domluvila.Usmála jsem se a odvětila:,,Ano velmi,mám laskavého muže a krásného synka".,,Rozumím vašemu zármutku"pokračoval,,ale nestavte se proti komunitě ve které žijete,váš milovaný syn to jistě zvládne jako mnozí před ním.I z vašeho muže vyrostl laskavý člověk,jak jste sama zmínila.Pojďte,pomodlíme se společně za všechny zůčastněné"dodal s milým úsměvem.

Mé nitro bylo částečně sklidněné,ale přesto jsem si ještě musela promluvit s Josephem.Chovala jsem v sobě naději,že by se mnou sdílel stejný názor,tak jako v mnohém jiném.Když jsme  našeho syna večer uložili,řekla jsem mu o setkání s rabínem.,,Ano já vím,Šimon mi o tom pověděl,byl velmi zvědavý a já mu vše vysvětlil...",,Ale já s tím nesouhlasím!"neudržela jsem se a skočila mu do řeči.Podíval se na mě překvapeně a dodal,že již dnes domluvil zákrok na zítřejší den.,,Nerozumím ti Julie.."pokračoval,,Ani si nepočkal,abychom se na tak závažné věci domluvili!"vyčetla mu a práskla za sebou dveřmi ložnice.,,Chlapeček můj"plakala jsem znovu a držela si hlavu v dlaních.Joseph si sedl vedle mě na pelest postele a vzal mi ruku do své.,,Není třeba se obávat Julie,Šimon je statečný a rozumný hoch.A nebuď smutná"pověděl a pohladil mé vzedmuté bříško.,,Mluvila jsem s opatem z baziliky" přiznala jsem po chvíli.,,Tak ten tě proti tomu poštval" rozzlobil se můj muž.,,Naopak"uklidnila ho,,to on mi pomohl ke smíření"řekla jsem a láskyplně ho objala.

 

V září se nám narodila Ráchel,která přinesla mnoho radosti do našeho domu.Zástupy rodinných příslušníků se chodily na ten malý,černovlasý a usměvavý uzlíček dívat.Přinášeli dárky a shodovali se,že je podobou celá na Josepha.

,,Ale krásná je hlavně po tobě"lichotila mi má tchyně.Navštívila nás i moje mamka,která delší dobu stonala a stále se ještě úplně po pásovém oparu neuzdravila.Na jednu nohu kulhala a stěžovala si na bolavá záda.Potěšilo mne,že se zastavila,protože i přesto,že byla u nás vítáná,se o svého vnuka,když byla ještě v plném zdraví nezajímala.Sestra Sarah se mé rodiny od svatby stranila a pozvání na návštěvu nepřijala.Stále bydlela se svými rodiči a neměla žádného nápadníka.Já jsem do rodného domu zavítala pouze zřídka,protože tatínek pobýval u nás velmi rád.Stále jsem ho podporovala i finančně,i když se mojí štědrost snažil odmítat.Měl málo pracovních zakázek,za to se velmi věnoval svému vnukovi a i Joseph rád svého synka pouštěl na dlouhé procházky s dědečkem,nebo když ho brával do své dílny.

Rodinných oslav a židovských svátků jsme se pravidelně účastnili u rodičů mého muže,já vždy pomáhala v kuchyni s přípravou,ale jinak naše životy pod jednou střechou probíhaly odděleně.

Nedlouho po narození dcerky vybíhal Šimon schody do bytu a pokřikoval na nás:,,Babička mi pro vás dala psaní od tety z Vídně" a v ručkách držel dopis adresovaný Josephovi.,,Mám radost,jistě se nás chystají navštívit"ozvala jsem se z kuchyně a začala si prozpěvovat.Joseph seděl u stolu a odložil stranou účetní knihu.Vzápětí jsme se vylekali,protože ze spodního patra se ozval zoufalý výkřik a rozbití skla.,,Počkej Julie"pověděl mi Joseph,,půjdu se dolů podívat.Ale já ho následovala a u kuchyňského stolu jsme uviděli zoufale plačící matku mého muže,která v ruce pevně svírala dopis.,,Co se stalo Shamuel?"odtušili jsme a obávali se nejhoršího.Podívala se na nás ztrápeným výrazem a očima plných slz.,,.....Její muž zemřel,co bude moje holčička sama se dvěmi dětmi dělat?"dodala a znovu se rozzvlykala.,,Ach Bože"vydechla jsem a oba jsem si k ní klekli a objali jí.

V krátkém dopise nás Shamuel žádala,abychom  jí přijeli navštívit,že se cítí velmi osamělá a vysvětlila,že její milovaný Karl Heinz zemřel nešťastnou náhodou,když ve službě potlačovali dělnické nepokoje a byl při tom zasažen dlažební kostkou přímo do spánku.

Ve svém srdci jsem pro Shamuel truchlila,ale na pohřeb se vypravil pouze můj muž a jeho matka.Kojila jsem Ráchel a Josephův otec převzal dočasně obchod.Bylo pro mne velkým překvapením,když se za několik dní s Josephem vrátila i jeho sestra,místo maminky,která zůstala ve Vídni u vnoučat.

,,Přijela jsem hlavně kvůli tobě,chtěla jsem tě vidět"plakala Shamuel a dlouze mě tiskla v objetí.,,Je mi  moc líto tvé ztráty"plakala jsem s ní a hladila jí po vlasech.Uvolnili jsme jí na pár dní dětský pokoj,aby si mohla odpočinout a nabrat sílu.,,Moc vám děkuji,Vídeň a rodina mi Karla pořád připomínala a já stále plakala a nemohla se ani starat o děti"svěřila se.

Přáli jsme si s Josephem,aby jí změna a návštěva domoviny  v jejím zármutku napomohla.Hodně jsme se Shamuel věnovali a ona sama chodila na dlouhé procházky po čtvrti ve které se narodila a vyrostla.Malá Ráchel jí dokázala i rozveselit,sama měla děti již trochu odrostlé.Chlapec Karl byl sedmiletý a navštěvoval církevní školu v centru města a dcerka Ingrid oslavila nedávno tři roky.,,Karl své děti velmi miloval"pověděla nám v jeden podvečer a v jejím hlase bylo znát o něco větší odhodlání,,,,vychovám je v lásce k němu,aby na něj nikdy nezapoměli a jiného muže již hledat nebudu"dodala a smutně se usmála.Netrvalo dlouho a odjížděla.Na cestě jí doprovázel otec,aby nazpět z Vídně přivezl svojí ženu.Přislíbila jsem,že až Ráchel povyroste,jistě se za ní rádi podíváme.Loučila se se slzami v očích a já jí v duchu žehnala,aby jí Bůh dal sílu svůj život zvládnout.Ztráta milovaného Karla,mladého muže Shamuel,našeho  přítele a otce malých dětí se nad nami dlouho vznášela.Pravidelně jsme se za celou její rodinu modlili a Joseph ve svých toulkách vyhledával samotu,kde dával průchod svému smutku.

 

Míjel jsem koloniál pana Fishera a zahlédl ve výloze jeho rozšířený sortiment  a na mysl mi přišel můj bratr.Z doslechu jsme věděli,že postupně svůj obchod v posledních dnech intenzivně rozprodává.Vzápětí jsem Léviho uviděl přede mnou a bylo znát,že by se rád setkání se mnou vyhnul.Zrychlil jsem krok a zavolal na něj.,,Lévi můžeš na chvíli?"Otočil se a s neosobním výrazem na mě mlčky hleděl.,,Zavíráš svojí živnost?"zeptal jsem se.,,Už se to k vám doneslo?"odvětil uštěpačně.,,Taková věc se v naší čtvrti neutají"konstatoval jsem.,,Chtěl bys něco ode mne levně koupit?"otázal se.,,Mohl bych ti s prodejem pomoci"nabídl jsem se přátelsky.Jízlivě se rozesmál.,,To by se ti bratře hodilo" přisadil si.,,Vidím tedy,že nemáš zájem"řekl jsem.,,Všechno jsem již dobře zpeněžil,tvojí péči nepotřebuji"pověděl odměřeně.,,Odcházíte  z města?"zajímalo mě.

,,Stěhujeme se s Anettou do Břeclavi,zdědili jsme tam domek po její tetě"řekl hrdě,,a oba budeme pracovat v cukrovaru u Hüffnera".,,Přeji vám to Lévi"pověděl jsem a on se bez zájmu obrátil k odchodu.,,Ještě by jsi měl něco vědět bratře"pozdržel jsem ho,,Manžel naší sestry je po smrti,zemřel ve službě"oznámil jsem mu a pozvedl  svůj klobouk k pozdravu.V jeho tváři jsem zahlédl překvapený výraz na moment oproštěný od nadřazenosti.,,Josephe!"zavolal na mě,když jsem byl již od něj několik kroků vzdálen.,,Pozdravuj jí ode mne"řekl a já na souhlas přikývl.

Otec samozřejmě těžce nesl skutečnost,že živnost,kterou po celý život spravoval byla tak lacině rozprodána a vadilo mu,že  Lévi neprojevil zájem s námi spolupracovat.Vše jsem mu odkýval,ale neměl již potřebu ani chuť nadále tuto záležitost rozebírat.Spěšně jsem se rozloučil  a měl radost,že mi synek z kuchyně vyběhl naproti.

Období smutku,ale pro nás ještě nekončilo.Následný den nás navštívil Juliin otec a sdělil nám,že jeho žena náhle v noci zemřela.Julie zoufale vykřikla,chytila svého tatínka za ruce a řekla:,,Vždyť já jsem se s ní ani nemohla rozloučit!",,Ani my ne holčičko...ani my ne..."povídal kovář Hofer a nepřítomně hleděl před sebe.Když odešel usedavě plakala.,,Tolik věcí jsme si neřekly Josephe..."litovala.Podal jsem jí kapesník a pohladil jí po vlasech .,,Pomodlíme se,s tím může přijít smíření moje milá,nic víc již pro tvojí maminku dělat nemůžeme" řekl jsem jemně.

Při skromném pohřebním průvodu se obě sestry znovu setkaly a hluboký žal Sarah  s sebou přinesl obvinění a ona se neudržela a vyčetla Julii,že se mohla své matce v nemoci více věnovat a že jako bohatá panička jistě na to měla i prostředky.Rozuměli jsme jejímu smutku a unáhlené soudy nekomentovali,ale svojí ženu jsem chápal,že se již nechce pohřebního pohoštění v rodném domku zúčastnit.,,Jsi hodný Josephe,že půjdeš"děkovala mi a já se na ní usmál.Čas strávený v domě Hoferů,kde jsem zastupoval naší rodinu se nesl v duchu zpěvu žalmů a předčítání svatého písma. 

Později jsem sklesle seděl v křesle ztichlého domu a hleděl na rozsvícené plameny svíček v okně.Za všechny naše blízké,pomyslel si.Otevřeli se dveře ložnice a vešla Julie.Díval jsem se na její rozpuštěné vlasy a nevinný výraz.Vypadala tak křehce a zranitelně,jak tam stála v průsvitné bílé noční košilce.Mlčky jsem vstal a přitiskl jí k sobě.,,Jsi krásná"řekl jsem a něžně jí políbil.Opětovala mé políbení a já jí vzal do náruče a odnesl na lože.Příval vášně a lásky mě prostoupil a po chvíli se naše nahá těla proplétala v milostném objetí.Toužebně jsem jí líbal po celém těle a ona rozechvěle sténala.Její horkost a dlaň na mém přirození podněcovala můj vlastní žár a já svou ženu nepoznával.Vzájemná vášnivá touha nás zcela pohltila a poprvé v životě jsem  zažíval živelnou podobu milostného splanutí.

 ,,Překvapil mě tvůj divoký projev"poznamenal jsem láskyplně,když se po milování uvelebila na mé hrudi.,,Tolik se mi to líbilo"odvětila Julie a zasmála se nad svou upřímností.Uléhali jsme s pocitem uvolnění a vzájemného štěští.

 

                                                      6.kapitola

 

Dovolila jsem si, znovu se nadechnout do života.Děti mě potřebovaly a i když jsem pro svojí maminku velmi smutnila,již jsem chtěla vnést více radosti do našeho domova.Opět jsem začala zpívat,tančila při tom s malou Ráchel v náručí a dováděla se Šimonem.V kočárku jsem brávala dcerku na dlouhé procházky po parcích a když byl synek ve škole,zacházela jsem i do zahrady za bazilikou nad městem.Mrzelo mne,že Joseph se zatím přes smutek,který nás zahalil nedokázal přenést a navíc ho potkalo silné nachlazení,kdy společně s jeho otcem ulehli a mě nezbývalo než pravidelně docházet do naší živnosti a vystřídat mého muže za pultem.S dětmi nám mezitím vypomáhala maminka Josepha.

V obchodě prodával a opravoval hodiny,jako jedinný hodinář ve měste, vdovec ze židovské čtvrti,hodný a pracovitý Julius Keiser.Byl malé postavy,s prořídlými vlasy a stále se hrbil nad svojí prací,kdy s trpělivostí hledal závadu v kapesních,či nástěnných hodinách a jeho shrbená záda mu zůstávala i při obsluze zákazníků.Navíc byl řemeslem i zručný zlatník,kdy za pomoci Josepha ve své dílně,oddělené regálem spolu vytvářeli zlaté prsteny a jiné šperky.Obchod skýtal velmi zajímavý sortiment,od proutěného zboží,keramiky,drahého nádobí až po levnější výbavení  domácností.Byl hojně navštěvován a oblíben lidmi z celé Třebíče.Můj muž zůstával zatím jedinný,kdo vykupoval ve městě zlato a tato živnost se velmi vyplácela.Joseph byl sběhlý v obchodování,když zahlédl vídeňský porcelánový servis na svatbě své sestry,dokázal podobný za nedlouho nabízet k prodeji.

Pan Keiser mě vždy mile přivítal a poslední dny se neopomněl pokaždé zeptat, jak se daří Josephovi a jeho otci.,,Vypadá,že ještě nějaký čas za vámi budu chodit pane Juliusi"usmála jsem se na něj,,včera nás navštívil doktor Hermann a předepsal oběma penicilin,mají zánět na průduškách.",,Vyřiďte jim mé pozdravení paní Jácobová"odvětil.

Brzy jsem se zapracovala a kromě práce s lidmi jsem ráda přerovnávala a upravovala zboží v regálech.,,To až uvidí pan Joseph"lamentoval odevzdaně pan Julius,,já nemám dovoleno nic přesouvat,můj zaměstnavatel říká,že všechno má v obchodě své místo, jak ho naučil jeho otec".S úsměvem jsem pokračovala ve změnách a optimisticky odpovídala:,,Nebojte se,změna obchod oživí a mému muži jistě udělá radost.Navíc je tu spoustu usazeného prachu a schované zboží,které se tím stává neprodejné"dodala jsem.

Povídala jsem si se zákazníky,nabízela i čaj a seznámila se s více lidmi i mimo židovskou čtvrť.K mému překvapení jedno odpoledne do živnosti zavítali manželé Bergmannovi a já měla radost z milého setkání.,,Júlie moc ráda tě vidím" objala mne paní Bergmannová.,,Sluší vám to tady"usmál se na mě její manžel.Pomohla jsem jim vybrat dar,pro který přišli a později spokojeně odcházeli s ručně malovaným čajovým servisem.Často k nám zavítal i Tobiash Bauer,který se mi představil a vždy si také dobře nakoupil.

Když se Joseph zotavil, nahlížel do účetní knihy a tleskl do dlaní.,,No já snad zůstanu doma"smál se,,tržby za tři týdny pěkně vzrostly"poznamenal.Mile mě překvapil a nahlas jsem přiznala,že jsem pouze zaznamenávala uplynulé dny,aniž bych čísla porovnávala.S radostí mi částky ukazoval a já sdílela jeho spokojenost.Za několik dní se do obchodu vrátil a já se těšila ke svým dětem.

S jeho prvním dnem v obchodě, si k mému nepochopení s sebou přinesl rozmrzelost.Vešel do dveří a místo pozdravu se hned přísně tázal:,,Proč jsi Julie zasahovala do zaběhnutého chodu naší živnosti?Nemohl jsem najít žádaný sortiment a vypadal před zákazníky jako hlupák"zvýšil hlas.Tázavě jsem na něj hleděla a po chvíli odvětila:,,Včera jsi projevil radost za....",,Dost!"přerušil mě a já se zarazila,,nic mi nepovídej"zlobil se.Odmlčela jsem se a věnovala se dětem.,,Obchod je vzhůru nohama"pokračoval zarputile,ale už jsem ho nemohla více poslouchat a s pláčem odešla do ložnice.Jeho zatvrzelost nepolevovala a já se těšila na jeho volný dny a doufala,že přinese vzájemné smíření.Nepoznávala jsem svého muže v jeho odcizení a nadřazenosti ke mne a trápilo mě to.

Nedělní odpoledne vybízelo po obědě k procházce a já oblékala Ráchel a chystala jí do kočárku.,,Půjdeš s námi Josephe?"zeptala jsem se,on zvedl oči od četby knihy a kývl na souhlas.

Zamířili jsme na promenádu k nábřeží,kde jsme míjeli a zdravili své sousedy,kteří si rovněž chtěli užít slunného dne.Když jsme později přecházeli most přes řeku,v ústrety nám kráčel Tobiash Bauer.,,Krásné odpoledne přeji, Julie a Josephe"pravil rozšafně a podával nám ruku.,,I vám Tobiashi"odvětila jsem mile.,,Kdy zase budete ve vašem obchodě?"zajímal se.,,Teď už nebudu"pověděla jsem,,Joseph je již zdráv".,,Škoda"zalitoval a s úsměvem odcházel.

Až poté jsem si všimla zamračeného výrazu mého muže.Mlčky jsme ušli pár kroků a při vstupu na náměstí se na mě Joseph obořil:,,Co to mělo znamenat Julie?Tvá náklonost a koketerie je nedůstojná vdané ženy!",,Nerozumím ti"odvětila jsem,,jen jsem pozdravila našeho dobrého zákazníka.",,Mlč!"řekl,,vůbec k nám nechodí".Srdce mi divoce tlouklo a žaludek se mi v úzkosti sevřel.Nedokázala jsem čelit zlobě,která z něj čišela.Usadila jsem se na lavičce a moc mi nechybělo k pláči.,,Promluvíme si doma"pověděl Joseph a chystal se odejít.,,Půjdu s tebou tati"přidal se k němu Šimon,chytil ho za ruku a společně odcházeli. Smutně jsem vezla kočárek se spící dcerkou a kroky mě vedly ke kostelíku s věží nad náměstím,kde jsme se znovu usadila ve stínu pod vzrostlou lípou.Usmála jsem se na milého pána,který nedaleko mě pásl svojí kozu.Mé myšlenky se stále vracely k Josephovi a hořká lítost se mi usadila v hrdle.

Po mém návratu se Josephův křik nesl celou židovskou čtvrtí.Děti plakaly, já je držela v objetí a v duchu prosila Boha, ať to přestane.Přerušilo ho až výrazné klepání na dveře našeho bytu.Rázným krokem k nim můj muž přešel a otevřel je dokořán.Přede dveřmi stál můj otec,zvedl svůj klobouk a klidným hlasem pronesl:,,Buď zdráv Josephe".Malý Šimon běžel dědovi do náruče,můj muž se vzdálil a tatínek se usadil u stolu.,,Mohu ti nabídnou čaj?"ptala jsem se ho celá uslzená.Mezitím si Joseph oblékal kabát.,,Jedno vím Josephe"ozval se můj otec zvučným hlasem,,že má dcera tě miluje.Jestli je to možné,tak jí venku odpusť."Nic neodpověděl a bouchl za sebou dveřmi.

S vděčností jsem tatínka objala a k čaji mu přinesla jablečný koláč.,,Jsi hodné děvče Júlie"řekl,usmála jsem se na něj a oba jsme se věnovali Šimonovi a malé Ráchel.Joseph se vrátil až dlouho po jeho odchodu,kdy děti usnuly a já potmě seděla u okna a zamyšleně hleděla do ulice.

Uslyšela jsem zaklapnutí dveří, znovu ucítila strach v útrobách a nejistě na své židli poposedla.Zamířil do koupelny a poté bez zájmu kolem mne prošel do ložnice.Seděla jsem sama dlouho do noci a poté se únavou položila v obývacím pokoji na otoman a přikryla dekou.Usnula neklidným spánkem a chvílemi procitala v neklidném snění.

Vstala jsem časně a přichystala synka do školy.Poté nakrmila malou Ráchel a znovu jí uložila do postýlky.Otočila jsem se a ve dveřích dětského pokoje stál Joseph.Leknutím jsem s sebou trhla a on s mírným výrazem pronesl:,,Můžeš mi odpustit Julie?"Pokrčila jsem neurčitě rameny a odvětila:,,Mrzí mě,co si o mě myslíš".Chvíli mlčel a poté pravil:,,Měl jsem hrozný sen,že jsi mě i s dětmi opustila....A když se rozednívalo a já procitl,neležela si vedle mne,uvěřil jsem,že je to pravda.."svěřoval se s lítostí v hlase,,Když jsem tě uviděl schoulenou pod dekou,uvědomil si co pro mě znamenáš a stydím se za své chování".Vstřebávala jsem jeho omluvná slova a mlčky kolem něj proklouzla do kuchyně.Když se oblékl a přichystal,podala jsem mu snídani a on mě jemně chytil za zápěstí.Tázavě na mě hleděl a já řekla:,,Potřebuji čas Josephe".

Julie zůstávala ke mne milá,ale odtažitá.Postupně mi docházelo,jak jsem jí křivdil a ublížil.V obchodě lidé nechávali mou ženu často pozdravovat a chválili,jak je ochotná a přívětivá.Zavítal k nám i mladý Tobiash Bauer a já se od Juliuse dozvěděl ,že za poslední čas u nás utratil slušné peníze.Skrze výlohu jsem ho poté zahlédl  v družném hovoru s mladou dívkou a uvědomil si své hloupé žárlení. 

Napadlo mne udělat mé ženě radost květinami a zakoupil jsem pro ní kytici růží.Chtěl jsem jí překvapit a domluvil se s Juliusem,že pro dnešek skončím dříve a on živnost zavře.Doma jsem Julii nezastihl,dal puget do vázy a šel  jí hledat.Prošel jsem celý park nad čtvrtí a zamířil k bazilice.Nevynechal ani klášterní zahradu,nahlédl do dveří kostela a tam se v lehkém uleknutí střetl s knězem,který vycházel ven.S opatrností jsem vešel dovnitř a již z dálky mě zaujalo velké barevné okenní sklo za oltářem,které  duhově odráželo světlo do všech stran.Můj chvilkový povznášející pocit byl utlumen při pohledu na modlící se starší ženu,která sedíc na lavici otáčela směrem ke mne pohled a nesouhlasně při tom vrtěla hlavou. Pochopil jsem,že mé židovské vzezření zde není vítáno a v rychlosti odešel.

Přemýšlel jsem zda Julii ještě hledat,ale napadlo mne,že může být s dětmi kdekoliv a pomalým krokem jsem kráčel po dlážděné cestě dolů zpět do čtvrti.Na začátku naší ulice jsem zaslechl zvolání mého syna a za ním uviděl Julii s kočárkem.S radostí jsem vyzvedl Šimona do náruče a spontánně své ženě zamával.Ona se usmála a pozdrav opětovala.

,,Všude jsem vás hledal"řekl jí,,a dokonce jsem byl v bazilice",,Můžeme se tam vrátit"ožila Julie,,Ne ne už do kaple nepůjdu,mračila se tam na mě paní"přiznal jsem.,,A jak?Takhle?"ptal se Šimon a uličnicky se začal křenit.Zasmáli jsme se tomu a má žena navrhla:,,Vím kam půjdeme.Vezmu tě ke kostelu nad náměstím,ráda tam sedávám pod starou lípou a občas si povídám s panem Šimečkem a jeho ženou Klárou,kteří bydlí ve věži"povídala ,,jsou moc milí,mají dvě děti a kozu.Starají se,aby včas  vyzváněly kostelní zvony"smála se.Líbil se mi její nápad a při cestě jsem honil svého synka,který se chechtal na celé kolo.

Byl to velmi hezký podvečer,kdy nás milá rodina pozvala do svého malého bytečku ve věži,který sdíleli i se svojí kozou.Museli jsme vyjít spoustu schodů,nesl jsem Šimona na zádech a odměnou nám byl krásný výhled na město Třebíč.Obdivoval jsem skromnost a houževnanost domácích,kteří museli mnohokrát za den vyšlápnout úzké,točité schodiště.Nabídli nám sklenici vody a kostelník se mi představil jako Josef.,,Pro všechny jsem Pepa"pověděl s upřímným stiskem ruky a divil se,že mě Pepou v rodině nenazývají.Spontánně jsem jim nabídl,zda bych je mohl pozvat na limonádu do nedalekého hostince.Julie se na mě vděčně usmála a paní Šimečková řekla:,,Děkujeme,ale za chvíli budeme zvonit,myslím že Kája a Vendulka s vámi jistě půjdou rády."

Do hostince jsme zavítali zřídka a dnes nás navíc zlákalo voňavé jídlo připravované na roštu.Uviděli jsme rybí podkovy a také různé klobásy a maso,které židé nejí.,,Myslím,že si objednáme rybu a nemusíme dnes chystat večeři"řekl jsem.Julii se rozzářili oči a Šimonek poskakoval radostí.,,A vám děti"pohlédl jsem na sourozence z kostela,,objednám také",,Ale my rybu nejíme"odpovídaly s upřímností,,ale hlad máme"dodávaly a dívaly se po klobáskách.Otočili hlavičky vzhůru směrem ke mě a já s modlitbou pohlédl do nebe.V duchu si říkal,že snad synek nebude chtít také.Pohladil jsem je a rozhodl se:,,Pojďte já vám objednám".Při jídle jsme se s mojí ženou na sebe usmívali a já v jejím pohledu viděl,že mi odpustila.Laskavý výraz a její znovu probuzená náklonost k mé osobě,mě hřála na srdci.

Před hostincem jsme se chystali s Vendulkou a Kájou rozloučit a oni se zeptali Šimona:,,Půjdeš ještě s námi hodit papírové letadýlko z okna věže?".Nejdříve jsme odvětili,že se již připozdívá,ale on tolik přemlouval,až jsme nakonec kývli na souhlas.Děti se přiznaly,že mají od rodičů zakázáno cokoliv házet z věže.,,Ale,když jsme jednou měli návštěvu,maminka nám to dovolila" štěbetaly.Šimon prohlásil,že nepotřebuje doprovod a tentokrát půjde s kamarády po schodech sám.

Stáli jsme venku,objímal jsem svou ženu,vdechoval vůni jejích vlasů a líbal po tvářích.Dcerka se na nás smála z kočárku a já jí na chvíli vzal do náruče.,,Máme šikovné děti,ten náš synek statečně vyběhl do věže"zkonstatoval jsem.Jen jsem to dopověděl,zavrzali těžké dřevěné dveře a vykoukl uplakaný Šimon.,,Oni se mnou nechtěli jít zpááátkyyy..."naříkal.,,Pojď Šimonku"řekla Julie a natáhla k němu ruku,,už jsi unavený viď".Vyzvedl jsem syna na ramena a usínajícího ho nesl směrem k domovu.

 

Samuel Fisher rozšířil svojí živnost a otevřel znovu obchod,který odkoupil od Léviho.Svůj malý koloniál si ponechal pouze jako prodejnu potravin,kde prodávala jeho žena.Otec se znovu rozčílil,že jsme měli na Léviho zatlačit,aby vrátil do rodiny co jí patří a po léta dřiny budovala.,,Ten tvůj nápad Josephe,vůbec nebyl dobrý"vyčetl mi.,,Vděku jsme se nedočkali a přišli o majetek,navíc nemáme zastoupení v naší čtvrti,jsme pro smích a starý Fisher se teď tady roztahuje".,,Co se stalo nezměníš otče a sám jsi s tím souhlasil"odvětil jsem.,,Nesouhlasil!Nelži!"obvinil mě.Jeho zloba rostla a ještě si přisadil,že Léviho měli vykopnout jako toulavýho psa.,,V rodině mě nikdo neposlouchá,židovská obec se mi vysmívá a kde je mé postavení?!"ptal se na něco,na co jsem odpověď neměl.Pokrčil jsem rameny a s hořkostí stoupal do patra svého bytu.Slyšel jsem jeho nadávky,dokud se za mnou nezaklaply dveře.Za svým dřívějším rozhodnutím  jsem si vnitřně stál a nevadilo mi,že namísto Léviho patří obchod Fisherům.

Přivítala mě Julie,s chápavým výrazem pohladila a políbila na tvář.,,Co teď můžu dělat"nadechl jsem se.,,Nechat to být Josephe"pověděla a začala potichu prozpěvovat.Její hlas byl balzámem pro mojí zjitřenou mysl a já jsem jí v kuchyni zezadu objal.,,Jsou i dobré zprávy"  pověděla s tajemným úsměvem.Nechápal jsem a byl zvědavý co tím myslí.Ještě chvíli mlčela,broukala dál svůj popěvek a s tanečním krokem prostírala na stůl.Pozoroval jsem jí a sám se začal usmívat.,A dozvím se tu dobrou zprávu?"nedočkavě vyzvídal,,že by nový zoubek u Ráchel?"hádal jsem.Rozesmála se.,,To bych tě určitě tolik nenapínala"odvětila,,jsem těhotná,můj milý".,,Tak to se přidám k tanci"řekl jsem vesele a chytil jí za dlaně.Nahlas zpívala, společně jsme tančili po místnosti a já na ní zamilovaně hleděl.

 

                                                   

                                                        7.kapitola

 

S Josephem jsme se shodli,že navštívíme Shamuel dokud je mé těhotenství v začátku,abychom nemuseli slíbenou cestu odkládat o další roky.Písemná odpověď přišla vzápětí,že se na nás sestra mého muže velmi těší.Naplánovali jsme opět krátké zastavení ve Znojmě u Josephova strýce a jeho rodiny,kteří nás rádi uvítali a nabídli nám při našem krátkém  zastavení občerstvení.

Příjezd k vile Maierů ve Vídni byl o poznání jiný,než jsem si ho pamatovala.,,Vypadá jako by v domě nikdo nebydlel"poznamenal můj muž,který si té změny rovněž všiml.Dveře na petlici,okna i spoustu okenic byli zavřené a v dohledu ani živáčka.Podzimní vánek přinášel spadané listí,které se šustěním kroužilo po příjezdové cestě.,,Zabouchám na domovní dveře" napadlo Josepha a já za ním s dětmi vystoupila z kočáru.,,Počkej"pověděla jsem,,tamhle vidím Shamuel" a ukázala jsem na postranní vchod,ze kterého nám mávala.Vyložili jsme svá zavazadla a rozloučili se s vozkou.

,,Vítám vás"objala nás Josephova sestra,,tímto vchodem budete chodit a teď vám ukážu kudy k vašemu pokoji"povídala a vedla nás dlouho chodbou.Došli jsme do zadní části,kde otevřela dveře do skromné místnosti se třemi lůžky,stolem a několika židlemi.,,Omlouvám se,že vám nenabízím nic lepšího,ale hodně věcí se tady změnilo"řekla s hořkostí v hlase a smutně se usmála.,, Jsem moc šťastná,že jste tady"dodala a v očích měla slzy.,,Nedělej si s námi starosti Shamuel"odvětila jsem,,a kde jsou vlastně děti?"zajímalo mě.,,Jsou se svými prarodiči" odvětila,klesla na židli a neudržela již pláč.Posadila jsem Ráchel na postel,sedla si vedle Shamuel a objala jí kolem ramen.Joseph přešlapoval po místnosti a starostlivě se ptal:,,A co se tady vlastně děje?"

,,Po mém návratu z Třebíče se rodiče Karla ke mně obrátili zády"svěřila se Shamuel,,vyčetli mi,že jsem zde nechala svou matku,která neumí mluvit německy.Vadilo jim,že s dětmi mluví hebrejsky,i když Karl neměl nic proti tomu,abych je učila náš rodný jazyk"rozvlykala se,,přestěhovali mne do menšího bytu,do tohoto křídla a malý Karl s Ingridkou zůstaly ve svém.Prarodiče se nastěhovali do patra,kde jsme žili s Karlem".,,Nemůžou s tebou přece jednat jako se služebnou!"zaburácel Joseph až jsme leknutím nadskočili,,jsou to přece tvé děti!".,,Pšššššt bratře prosím,ať tě nikdo neslyší,nemám tady teď žádné přátele"žádala ho naléhavě,,mohli by nás všechny vyhodit a já už bych svého chlapečka a holčičku nikdy neviděla"a znovu se usedavě rozplakala.,,Postupně mne vystrkují a chtěli by dokázat,že mám na své děti špatný vliv,že jsem nesvéprávná k jejich výchově"povídala dále,,využívají argumentu,že když mne po smrti  jejich otce nejvíce potřebovali,odjela jsem zpátky odkud pocházím.Nevím co mám dělat."přiznala,,Ani to,že jsem vás pozvala jsem nikomu neřekla a vám o problémech nenapsala,bála jsem se,že by jste do Vídně nepřijeli"štkala,,Omlouvám se,že jsem vás vtáhla do svých problémů..Maierovi jsou teď na dva dny v Linzi na návštěvě u příbuzných i s dětmi,proto jsem napsala datum,kdy by jste mohli dojet"vysvětlovala.

Za okny se rozpršelo a dešťové kapky prudce bubnovaly do okenních tabulek.Venku se setmělo a v místnosti ochladilo.Joseph stále neklidně postával a zeptal se:,,Měl bych zatopit,dětem bude zima.Kde bych sehnal Shamuel trochu dřeva?",,Promiň"řekla a vyskočila na nohy,,vem ošatku,zavedu tě do stodoly,tam je naštípané dříví".,,Uděláme si čaj?"napadlo mě,,pomůžu ti"usmála jsem se na ní.Kývala na souhlas a řekla, že nám rovněž připraví něco k jídlu.

Když se oheň v krbu rozhořel,teplo příjemně sálalo a po chvíli přinesla Shamuel obložené chleby s džemem a sýrem a neopoměla vzít několik hraček pro děti,které se hned s nimi zabavily.Dívala se na ně s nepřítomným výrazem,já jsem tiše prozpěvovala a hladila jí po vlasech.,,Něco s tím musíme udělat"mnul si Joseph zamyšleně bradu.,,Dnes už to nech být bratře"pohladila ho jeho sestra po hřbetu ruky,,zítra si můžeme o všem promluvit."

Druhý den nás Shamuel provedla Vídní a celý den jsme rozmlouvali a věnovali se dětem.Počasí se umoudřilo a během dne často vysvitlo slunko zpoza bělostných,nakupených mraků.Později večer Joseph řekl:,,Myslím,že se o den pozdržíme a já si s Maierovými promluvím.Nemohl bych odjet,aniž bych se nepokusil ti pomoci Shamuel.Zítra zašlu telegram otci,že se opozdíme".Vděčně na něj pohlédla a poté ho objala.Rozvlykala se a pověděla:,,Snad mi to pomůže,abych se znovu vrátila do života ke svým dětem.Odjela jsem,abych  nabrala sílu a dokázala je nadále s láskou vychovávat....nenapadlo mě,co se může stát,kdybych jenom trochu tušila, jistě bych nikam nejela..."překotně vysvětlovala,,Já vím...já vím..sestřičko"hladil jí Joseph,,nic jsi neudělala špatně"utěšoval jí.,,A co když mi je nevrátí?" zeptala se zoufale a v pláči se sesunula na zem.Joseph jí vzal do náruče a odnesl jí do jejího pokoje.Vrátil se až po nějaké chvíli a smutně na mě hleděl.,,Počkal jsem, až usne"oznámil mi.Uvědomila jsem si těžkost její situace,lásku ke svým dětem a utrpení,jaké bych v její situaci prožívala.Modlila jsem se za svojí švagrovou a prosila panenku Marii,aby ulevila její bolesti a pomohla všem ke smíření.

 

Shamuel nás ráno překvapila  povznešenější náladou a dávala najevo,že velmi důvěřuje v Josephovu pomoc.Objímala Šimona a Ráchel,rozdávala jim polibky a slibovala jim,že brzy poznají svého bratrance a sestřenici.Společně jsme bohatě posnídali a věřili,že se věci v dobré obrátí.

Kolem poledne jsme uslyšeli kola přijíždějícího kočáru.,,Půjdu s tebou"vyskočila Shamuel na nohy.,,Lepší když půjdu sám"odmítl Joseph.Zůstali jsme u okna a viděli ho kráčet k hlavnímu vchodu.Manželé vystupovali i s dětmi z vozu a když k nim Joseph došel, zahlédli jsme odmítavá gesta pana Maiera.Jeho žena pobízela vnoučata jít do domu.Kočí i komorník zabraňovali Josephovi přístupu ke dveřím a když rodina vešla dovnitř a zabouchli za sebou,Joseph se jim vytrhl a dvakrát prudce pěstí do dveří zabušil.

Shamuel se rozplakala,snažila jsem se jí zadržet,ale ona se mi vyvlékla.Požádala jsem Šimona,aby svou sestřičku hlídal.Nešla jsem za nimi,ale u postraního vchodu se zatajeným dechem pozorovala vyhrocenou situaci.Shamuel doběhla ke svému bratrovi,který bezradně rozhazoval rukama a zvedla ze země velký kámen.Chtěl jí ještě zachytit,ale ona se mu vyhnula a povedlo se jí trefit horní okno,které se se řinčením rozsypalo,,Vy chladnokrevný bestie!!" řvala celá bez sebe,,vraťte mi moje děti !! "Ve vedlejším okně jsem zahlédla malého Karla s Ingridkou,kteří hleděli na svou maminku a po chvíli paní domu,jak je odvádí pryč.

Shamuel se zhroutila před schody domu v hysterickém pláči a Joseph si vedle ní klekl.Netrvalo dlouho a vyšel pan Maier.,,Pomůžu vám!" pověděl a po chvíli se vrátil s povozem a dával instrukce kočímu.,,Musíte jí odvézt na kliniku.Poslechněte mě,mám tam známého lékaře."řekl rázně Josephovi,,Nikam s vámi nepojedu!"bránila se Shamuel,,to je to co chcete,udělat ze mne blázna!"

Doběhla jsem k nim a uviděla Josepha,který se chystal odvést svojí sestru stranou a zahlédla jeho nepříčetný výraz.,,Chtěl jsem vám pomoci"natahoval k nim ruku pan Maier.,,Prosím Josephe"řekla jsem,,vrať se k dětem,doprovodím Shamuel k doktorovi" Stáli jsme mlčky naproti sobě a já pohladila mojí švagrovou po tváři.,,Pomůžu ti"pověděla jsem jemně,,pojď pojedeme spolu".Joseph poslechl,pustil ji,Shamuel mě objala kolem ramen a nechala se doprovodit do vozu.Celou cestu mi plakala na rameni a já jí hladila.

Po příjmu v ordinaci u lékaře jsem poznala,že již byl se situací obeznámen.Na nic se nevyptával, jen mě ubezpečil,že o ní bude dobře postaráno.,,Mohli bychom jí brzy navštítit?"zeptala jsem se.,,Ano,zkuste přijít zítra,pokud to její stav dovolí,můžete s ní mluvit"odvětil.

Po mém návratu jsem našla v pokoji Josepha sbaleného a připraveného i s dětmi k odjezdu.,,Pokusím se zajít ještě jednou k Maierům"pověděla mu.,,Nikam nechoď"odvětil,,odjíždíme odsud".,,Přesto bych se ráda pokusila"nenechala se odbýt a zahlédla v jeho tváři obrovský hněv a zlobu.Nečekala na jeho odpověď a vydala se dlouhou chodbou do nitra domu.Netušila kudy se přesně vydat a měla  štěstí,když jsem se po chvíli střetla se služebnou.,,Paní Julie?"oslovila mě překvapená  Rozi,která mě před lety česala na svatbě Shamuel.,,Kam chcete jít?"vyptávala se mě.,,Musím mluvit s paní Maierovou.Doveďte mě k ní prosím"požádala jsem jí.Zaváhala,chvíli si mne prohlížela a poté řekla:,,Tak pojďte se mnou".Když jsme kráčeli po schodech nahoru,zahlédla jsem pootevřenými dveřmi pana Maiera jak si v malém salónu nalévá sklenku likéru.Srdce mi divoce tlouklo a v duchu jsem vysílala modlitby,aby v nás všech převládla dobrá vůle.

Rozi zaklepala na dveře,po vyzvání jsme vešli a ona ustoupila stranou.Paní domu sebou lehce v úleku trhla,když mě spatřila a zeptala se:,,Jak jste se sem dostala?"Její tón hlasu mě znejistil,já se pootočila k Rozi,ale po chvíli jsem se znovu napřímila a řekla:,,Mohla bych si s vámi krátce promluvit?"Mezitím s halasným smíchem vběhly do místnosti děti a paní Maierová pověděla:,,Rozi doprovoďte děti do pokoje a vy pojďte dál"pokynula mi.

,,Zavolám manžela a vy tady počkejte"řekla a já jí jemně chycením ruky zadržela.Dívala jsem se jí do zelených,lehce posmutnělých,ale soustředěných očí,ženě v upravených šatech a módním účesu ve tvaru světlého mikáda,zvyklé ve svém postavení lidem poroučet a pověděla:,,Jen jsem vás chtěla o něco požádat.Vím,že je to pro vás také těžké".Klekla jsem si na zem  a sepnula ruce.,,Moc vás prosím,dejte ještě Shamuel šanci a navštivte jí s dětmi v nemocnici."Bylo ticho a já v odevzdání zůstala klečet se sklopenou hlavou.,,Vstaňte Julie prosím"požádala mě a rukou mi pomáhala.,,Nic vám nemohu slíbit"odvětila.Dívala jsem se na ní a slzy se mi řinuly po tvářích.,,Už půjdu"řekla jsem a ona mi podala ubrousek.,,Rozi vás doprovodí" dodala.

Večer jsme uložili děti v hostinci na kraji Vídně.Joseph neustále vyživoval svou neústupnost a nesouhlas s jednáním manželů Maierových.,,Nechápu Julie,že jsi se ponižovala a nebylo třeba již za nimi chodit."vyčítal mi.,,Pššššt,vzbudíš děti"odvětila jsem,,pojď ven".,,Zařídím,aby se Shamuel mohla vrátit i se svými dětmi,aby vyrůstaly ve své kultuře..."pokračoval před hostincem,,A jak to chces udělat?"ptala jsem se,,jak je chceš vyrvat jejich prarodičům?",,Nevím!"zvyšoval hlas,,počkám si na ně a vezmu je do kočáru...někde se schováme a pak vyzvedneme i Shamuel..."zmateně plánoval.,,Snad víš,že to nemůže vyjít.."oponovala jsem.,,Jak to že ne?!"rozkřikl se,rudý vzteky,,Proč mi s tím nepomůžeš?Na čí straně vlastně jsi? Zastáváš se těch křesťanských lidumilů,kteří zavřeli mojí sestru do blázince?Bože Julie,nepoznávám tě..."napadal mě slovně a vzteky kopal do kamenné zídky. Nemohla jsem ho více poslouchat,cítila slzy deroucí se mi do očí a rozeběhla se k nedaleké řece.,,Kam jdeš teď v noci?!"volal za mnou,,vrať se!"

Zůstala jsem sama za svitu měsíce v úplňku,který se třpytivě odrážel v potemnělém proudu vodního toku.,,Bože prosím pomoz mi"prosila jsem polohlasným pláčem.Přetáhla jsem si v sedě teplý vlněný svetr přes pokrčené nohy a byla vděčná za mírný,vlahý vánek,který přišel s teplejší frontou.

Nevím jak dlouho jsem seděla na břehu řeky,naslouchala jejímu proudění a nočním zvukům.S částečným ztišeným mého nitra mi na mysl začalo přicházet více souvislostí,kdy jsem vzpomínala na slova mé švagrové,jak v lásce ke svému muži přijala jeho víru a také,že si z celého srdce tak i přeje vychovávat jeho děti. Začalo mi rovněž docházet, jak se ve svém truchlení vrátila ke své židovské přirozenosti.Sama Shamuel přiznala,že po návratu z Třebíče chtěla děti více navracet k židovství a věnovala jim čas se zpěvy žalmů a hebrejských písní.Její nadšení jsme s ní ve vyprávění sdíleli,chápali jsme,že jí kořeny napomáhají nabrat sílu zpět do života,ale najednou mi docházelo,že tím vznikala propast mezi ní a rodiči jejího zesnulého manžela.Napadalo mě,že most,který pevně držel mezi dvěmi náboženstvými,byl smrtí Karl Heinze a návratem Shamuel k židovství zbořen.Věřila jsem,že může být znovu postaven,když se Shamuel navrátí ke křesťanství a ponechá si svojí kulturu ve svém srdci a bude jí svým dětem předávat v jemnosti.Nestranila jsem žádnému náboženství,v duchu přemýšlela o našem moudrém rabínovi a uvědomila si,že vše spočívá pouze v lidech a všude kolem nás proudí láska. 

Nová poznání mi vlila energii a klid do mého srdce a doufala jsem,že Joseph již dávno spí a ráno si spolu promluvíme.Když jsem otevřela dveře,lekla jsem se ho, jak seděl u stolu pouze ve světle svíčky.,,Kde jsi byla tak dlouho Julie?"procedil mezi zuby,,zítra musíme jednat".Hleděl do mihotavého plamene svíčky a pokračoval:,,Všechno jsem promyslel,hned po ránu vyzvedneme mojí sestru a ona ví kam její děti chodí a kde na ně můžeme počkat".Nevěřícně jsem na něj hleděla a zeptala se:,,A kde bude Shamuel bydlet?"Podíval se na mě a začal koktat:,,...No kde....asi u nás...zatím.....nebo jí chceš nechat v blázinci?Hmmm....?!"znovu zvyšoval hlas.,,Ticho Josephe...pojď ven,půjdeme se projít"řekla jsem.

Poslechl mě a oblékl si kabát.Kráčeli jsme vyšlapanou stezkou zpět k řece a měsíc zářil nad našimi hlavami.,,Nestůj mi Julie v cestě,dělám to pro svojí sestru a její děti,jestli to můžeš pochopit"rozhovořil se znovu Joseph o poznání mírnějším hlasem,ale stále se stopou zatvrzelosti.Dívala jsem se do tmavé vody,stékaly mi slzy po tvářích a neměla pro něj odpověď.Snažila jsem se ho chápat,ale nenacházela jsem v sobě žádná slova,ani sílu a jen cítila obrovskou lítost,že se mi můj muž tolik vzdálil.

Joseph začal sbírat drobné kameny a házet je do proudu.Nějakou dobu jsme oba mlčeli a on se najednou zeptal:,,A co ty by jsi dělala na mém místě?",,Josephe..."začala jsem,,miluji tebe i Shamuel a jestli mě necháš domluvit,povím ti co si o tom myslím".,,No tak povídej"vybídl mě zvědavě.Nebyla jsem si jistá jeho vstřícností a otevřeností v tak citlivém tématu a začala velmi pozvolna.,,...No já si myslím..."a hlas mi selhával a když Joseph vyčkával,pokračovala jsem,,víš jak jsme byli spolu na její svatbě?"zeptala se a on lehce přikývl.,,Přijala v lásce ke svému muži novou víru za svojí a byla s tím hluboce srozuměná,sama se mi svěřila....",,Co tím chceš říct?"vstoupil do toho netrpělivě Joseph a já zaslechla opět osten v jeho hlase.,,Děti se zde narodily,mají tu své zazemí a jsou zde šťastné.Nemůžeš je vyrvat z jejich kořenů!"povídala jsem a hlas mi sílil,,nežijí v židovské čtvrti a ty za ně nemůžeš rozhodovat!" vykřikla jsem,,ani žádný vídeňský kočí se nebude podílet na únosu dětí,je to hloupé a nezodpovědné!!"ukončila jsem hlasitě svůj projev v nezvyklé síle a odhodlání.

Má slova ještě chvíli visela mezi námi,Joseph zůstal zkoprněle stát a chvíli nereagoval.Poté se vzpamatoval a znovu se hlasitě zeptal:,,A co teda chceš dělat?",,Ráda bych navštívila Shamuel a poradila jí,aby se vrátila ke svému dřívějšímu rozhodnutí.Znovu oživila slib,který dala sobě,Bohu a svému milovanému muži.To jí může vrátit zpět k jejím dětem a do života,který zde v lásce vedla"řekla mu.Chvíli přemýšlel o mých slovech a odvětil:,,Dobrá tedy,nechám tě s ní promluvit.Ale když s tím nebude souhlasit,v blázinci jí nenechám a odvezu jí zpět domů,třeba samotnou"dodal,rozhodil  rukama a obrátil se k odchodu.

 

,,Ráda bych jela za Shamuel sama Josephe"požádala jsem nazítří svého muže.,,Mami mami,můžu jet taky?"vyptával se Šimon.,,Dnes ne můj milý"odvětila jsem,,půjdete s tatínkem k řece.Doprovodili mě ke stanoviští povozů a já sdělila kočímu adresu kliniky.

Projížděli jsme centrem města a když jsem zahlédla velký chrám  na mysl mi přišla Loretta,která vyprávěla o setkání ve Vídni s panem Bergmanemm.,,Jaký je název toho kostela prosím?"zeptala jsem se vozky.,,To je katedrála svatého Štěpána,milostivá paní"odvětil.,,A mohl by jste prosím krátce zastavit,ráda bych nahlédla dovnitř"požádala jsem.Přikývl na souhlas a obrátil spřežení.

V katedrále zrovna probíhala mše a když jsem vysedala z drožky střetla se s pohledem paní Maierové,která vcházela dovnitř zavěšená do svého manžela ,v doprovodu malého Karla a Ingridky.Kývla mi na pozdrav a já ho opětovala.Chvíli jsem postávala v zadních řadách a prohlédla si zevnitř nádhernou stavbu.Uvědomila si,že zdejší mše byli jistě součástí i života Shamuel.

Lékař mi dovolil návštěvu mé švagrové a požádal sestru,aby mě doprovodila do zahrad.Zahlédla jsem jí schoulenou na lavičce v noční košili a svetru ,přikrytou dekou.,,Julie"pookřála,když mě uviděla,,jsi tu sama?"zajímala se a rozhlížela se při tom kolem.,,Ano "odvětila jsem,,ráda bych si s tebou promluvila o samotě".,,Stalo se něco?"zeptala se s obavou v hlase.,,Ne nestalo"uklidnila jí a sedla si vedle ní.Pohladila jí na noze a vesele řekla:,,Před malou chvíli jsem viděla tvé děti".Usmála se a zachmuřila současně.,,A kde?"chtěla vědět.,,Vlastně jsem je viděla dvakrát"přiznala jsem a řekla jí o setkáních u paní Maierové a dnes v kostele.,,Máš moc milé a veselé děti Shamuel" pověděla jsem.Podívala se na mě s očima plných slz a řekla:,,Ale ztrácím je".

Uličnicky jsem jí pocuchala vlasy a prohlásila:,,Není třeba,aby jsi je ztrácela".Nechápavě na mě hleděla a neodpovídala.,,Myslím,že jsi tady měla moc hezký život než umřel Karl..."začala jsem a ona mě nechala mluvit,,také si jistě chodila na mše do katedrály a sdílela s rodinou jejich zvyky..."pokračovala jsem a cítila,že čeká co jí chci sdělit.,,Víš napadlo mě,že jsi jistě dala před Bohem svůj slib a se svojí rodinou ho v každodennosti naplňovala...a tvé děti jsou na to zvyklé....žij tak Shamuel jako by Karl byl stále naživu a vše se k tobě v přirozenosti navrátí.Věřím tomu z celého srdce."

Dívala se na mne a slzela.Pohladila jsem jí a dodala:,,Je to prosté,požádej pana doktora,že se chceš setkat se svými dětmi a prarodiči.Řekni všem,že by jsi ráda navázala na život,který si vedla.Své kořeny a kulturu si navždy ponechej v tichosti hluboko ve svém srdci."Potichu stále slzela a poté se zeptala:,,Myslíš,že by to mohlo vyjít?"Usmála jsem se a odvětila:,,Umyj si vlasy,uprav se a pokus se o to,ráda ti pomůžu"nabídla jsem se.,,Jsi moc hodná ...já asi vypadám viď?"zasmála se,,děkuji ti Julie,jsi jako má sestra"pověděla.,,Mám tě moc ráda" řekla jsem a dlouze jsme se objali.

Když jsem jí pomáhala s mytím vlasů, začala se usmívat.,,Myslím,že jsem to pochopila Julie"řekla,,jsem vám s Josephem moc vděčná a můžete jet zpátky domů.Brzy vám napíšu.Budu svým dětem dobrou matkou,vím to".

A tak jsme z Vídně odjeli.Nebylo jednoduché přesvědčit Josepha,že jeho sestra to  zvládne a už nás zde není více potřeba.,,Projednou mi věř"požádal jsem ho a zpříma na něj hleděla.Nakonec mne poslechl,i když na něm po celou cestu bylo znát,že vede svůj vnitřní spor.Nedokázal se úplně uvolnit,až do prvního dopisu od Shamuel,který přišel za dva týdny od našeho návratu,kdy psaní netrpělivě popadl a zabouchl za sebou dveře bytu.

Musel jsem jít sám,mířil na skalní výběžek,kde si chtěl v tichosti přečíst řádky od své sestry.Mnohé se událo a rozbouřené emoce v mém nitru stále nechtěli utichnout.Cestou jsem potkal rabína a přátelsky se s ním pozdravil.

Posadil jsem se nad řekou a začetl do dopisu.Oči mi těkaly po úhledném písmu mé sestry a já vstřebával jeho obsah.

,,Milá Julie a Josephe,

vrátila jsem se zpět domů ke svým dětem.Na tvou radu Julie jsem se svěřila doktorovi a on mi byl velmi nápomocný,zajímal se o celý můj příběh.Vyprávěla jsem mu svůj život od dětství po současnost a on se zaujetím vše vyslechl.Když jsi mne navštívila moje milá Julie,svými krásnými slovy jsi mi otevřela oči a obojí po mém rozhovoru s lékařem přispělo k tomu,že jsem pochopila,kde je mé místo.Doktor domluvil setkání s rodinou a sám svou přítomností a doporučením napomohl k mému návratu domů.Pohladil mé děti  a poznamenal:,,Děti přece potřebují svou maminku" ony mi vběhly do náruče a mě málem puklo srdce láskou. S Maierovými se velmi snažím a cítím,že ledy mezi námi pomalu tají.Věřím,že můžeme znovu navázat na staré přátelství a to je pro mne důležité.Vrátila jsem se do svých pokojů a oni do svého patra.Děkuji i tobě bratříčku,že jsi svou ženu za mnou poslal,vždy jsi byl moudrým mužem.

Zasílám mnoho polibků,vám i dětem a s vděčností a hlubokou láskou na vás vzpomínám."

Shamuel

,,Ach jo "vydechl jsem a rozplakal se,,Bože odpusť mi mé chování".Složil jsem hlavu do dlaní a najednou mi na zádech přistála šiška.Otočil jsem se a uviděl svého rozesmátého synka.,,Já se trefil...trefil.."vesele poskakoval.Za ním stála usměvavá Julie a držela Ráchel za ručičku.,,My jsme také zvědaví"povídala rozverně.Zamával jsem dopisem a usmál se na ně radostný,že je vidím.

 

                                                   

                                                        7.kapitola

 

S Josephem jsme se shodli,že navštívíme Shamuel dokud je mé těhotenství v začátku,abychom nemuseli slíbenou cestu odkládat o další roky.Písemná odpověď přišla vzápětí,že se na nás sestra mého muže velmi těší.Naplánovali jsme opět krátké zastavení ve Znojmě u Josephova strýce a jeho rodiny,kteří nás rádi uvítali a nabídli nám při našem krátkém  zastavení občerstvení.

Příjezd k vile Maierů ve Vídni byl o poznání jiný,než jsem si ho pamatovala.,,Vypadá jako by v domě nikdo nebydlel"poznamenal můj muž,který si té změny rovněž všiml.Dveře na petlici,okna i spoustu okenic byli zavřené a v dohledu ani živáčka.Podzimní vánek přinášel spadané listí,které se šustěním kroužilo po příjezdové cestě.,,Zabouchám na domovní dveře" napadlo Josepha a já za ním s dětmi vystoupila z kočáru.,,Počkej"pověděla jsem,,tamhle vidím Shamuel" a ukázala jsem na postranní vchod,ze kterého nám mávala.Vyložili jsme svá zavazadla a rozloučili se s vozkou.

,,Vítám vás"objala nás Josephova sestra,,tímto vchodem budete chodit a teď vám ukážu kudy k vašemu pokoji"povídala a vedla nás dlouho chodbou.Došli jsme do zadní části,kde otevřela dveře do skromné místnosti se třemi lůžky,stolem a několika židlemi.,,Omlouvám se,že vám nenabízím nic lepšího,ale hodně věcí se tady změnilo"řekla s hořkostí v hlase a smutně se usmála.,, Jsem moc šťastná,že jste tady"dodala a v očích měla slzy.,,Nedělej si s námi starosti Shamuel"odvětila jsem,,a kde jsou vlastně děti?"zajímalo mě.,,Jsou se svými prarodiči" odvětila,klesla na židli a neudržela již pláč.Posadila jsem Ráchel na postel,sedla si vedle Shamuel a objala jí kolem ramen.Joseph přešlapoval po místnosti a starostlivě se ptal:,,A co se tady vlastně děje?"

,,Po mém návratu z Třebíče se rodiče Karla ke mně obrátili zády"svěřila se Shamuel,,vyčetli mi,že jsem zde nechala svou matku,která neumí mluvit německy.Vadilo jim,že s dětmi mluví hebrejsky,i když Karl neměl nic proti tomu,abych je učila náš rodný jazyk"rozvlykala se,,přestěhovali mne do menšího bytu,do tohoto křídla a malý Karl s Ingridkou zůstaly ve svém.Prarodiče se nastěhovali do patra,kde jsme žili s Karlem".,,Nemůžou s tebou přece jednat jako se služebnou!"zaburácel Joseph až jsme leknutím nadskočili,,jsou to přece tvé děti!".,,Pšššššt bratře prosím,ať tě nikdo neslyší,nemám tady teď žádné přátele"žádala ho naléhavě,,mohli by nás všechny vyhodit a já už bych svého chlapečka a holčičku nikdy neviděla"a znovu se usedavě rozplakala.,,Postupně mne vystrkují a chtěli by dokázat,že mám na své děti špatný vliv,že jsem nesvéprávná k jejich výchově"povídala dále,,využívají argumentu,že když mne po smrti  jejich otce nejvíce potřebovali,odjela jsem zpátky odkud pocházím.Nevím co mám dělat."přiznala,,Ani to,že jsem vás pozvala jsem nikomu neřekla a vám o problémech nenapsala,bála jsem se,že by jste do Vídně nepřijeli"štkala,,Omlouvám se,že jsem vás vtáhla do svých problémů..Maierovi jsou teď na dva dny v Linzi na návštěvě u příbuzných i s dětmi,proto jsem napsala datum,kdy by jste mohli dojet"vysvětlovala.

Za okny se rozpršelo a dešťové kapky prudce bubnovaly do okenních tabulek.Venku se setmělo a v místnosti ochladilo.Joseph stále neklidně postával a zeptal se:,,Měl bych zatopit,dětem bude zima.Kde bych sehnal Shamuel trochu dřeva?",,Promiň"řekla a vyskočila na nohy,,vem ošatku,zavedu tě do stodoly,tam je naštípané dříví".,,Uděláme si čaj?"napadlo mě,,pomůžu ti"usmála jsem se na ní.Kývala na souhlas a řekla, že nám rovněž připraví něco k jídlu.

Když se oheň v krbu rozhořel,teplo příjemně sálalo a po chvíli přinesla Shamuel obložené chleby s džemem a sýrem a neopoměla vzít několik hraček pro děti,které se hned s nimi zabavily.Dívala se na ně s nepřítomným výrazem,já jsem tiše prozpěvovala a hladila jí po vlasech.,,Něco s tím musíme udělat"mnul si Joseph zamyšleně bradu.,,Dnes už to nech být bratře"pohladila ho jeho sestra po hřbetu ruky,,zítra si můžeme o všem promluvit."

Druhý den nás Shamuel provedla Vídní a celý den jsme rozmlouvali a věnovali se dětem.Počasí se umoudřilo a během dne často vysvitlo slunko zpoza bělostných,nakupených mraků.Později večer Joseph řekl:,,Myslím,že se o den pozdržíme a já si s Maierovými promluvím.Nemohl bych odjet,aniž bych se nepokusil ti pomoci Shamuel.Zítra zašlu telegram otci,že se opozdíme".Vděčně na něj pohlédla a poté ho objala.Rozvlykala se a pověděla:,,Snad mi to pomůže,abych se znovu vrátila do života ke svým dětem.Odjela jsem,abych  nabrala sílu a dokázala je nadále s láskou vychovávat....nenapadlo mě,co se může stát,kdybych jenom trochu tušila, jistě bych nikam nejela..."překotně vysvětlovala,,Já vím...já vím..sestřičko"hladil jí Joseph,,nic jsi neudělala špatně"utěšoval jí.,,A co když mi je nevrátí?" zeptala se zoufale a v pláči se sesunula na zem.Joseph jí vzal do náruče a odnesl jí do jejího pokoje.Vrátil se až po nějaké chvíli a smutně na mě hleděl.,,Počkal jsem, až usne"oznámil mi.Uvědomila jsem si těžkost její situace,lásku ke svým dětem a utrpení,jaké bych v její situaci prožívala.Modlila jsem se za svojí švagrovou a prosila panenku Marii,aby ulevila její bolesti a pomohla všem ke smíření.

 

Shamuel nás ráno překvapila  povznešenější náladou a dávala najevo,že velmi důvěřuje v Josephovu pomoc.Objímala Šimona a Ráchel,rozdávala jim polibky a slibovala jim,že brzy poznají svého bratrance a sestřenici.Společně jsme bohatě posnídali a věřili,že se věci v dobré obrátí.

Kolem poledne jsme uslyšeli kola přijíždějícího kočáru.,,Půjdu s tebou"vyskočila Shamuel na nohy.,,Lepší když půjdu sám"odmítl Joseph.Zůstali jsme u okna a viděli ho kráčet k hlavnímu vchodu.Manželé vystupovali i s dětmi z vozu a když k nim Joseph došel, zahlédli jsme odmítavá gesta pana Maiera.Jeho žena pobízela vnoučata jít do domu.Kočí i komorník zabraňovali Josephovi přístupu ke dveřím a když rodina vešla dovnitř a zabouchli za sebou,Joseph se jim vytrhl a dvakrát prudce pěstí do dveří zabušil.

Shamuel se rozplakala,snažila jsem se jí zadržet,ale ona se mi vyvlékla.Požádala jsem Šimona,aby svou sestřičku hlídal.Nešla jsem za nimi,ale u postraního vchodu se zatajeným dechem pozorovala vyhrocenou situaci.Shamuel doběhla ke svému bratrovi,který bezradně rozhazoval rukama a zvedla ze země velký kámen.Chtěl jí ještě zachytit,ale ona se mu vyhnula a povedlo se jí trefit horní okno,které se se řinčením rozsypalo,,Vy chladnokrevný bestie!!" řvala celá bez sebe,,vraťte mi moje děti !! "Ve vedlejším okně jsem zahlédla malého Karla s Ingridkou,kteří hleděli na svou maminku a po chvíli paní domu,jak je odvádí pryč.

Shamuel se zhroutila před schody domu v hysterickém pláči a Joseph si vedle ní klekl.Netrvalo dlouho a vyšel pan Maier.,,Pomůžu vám!" pověděl a po chvíli se vrátil s povozem a dával instrukce kočímu.,,Musíte jí odvézt na kliniku.Poslechněte mě,mám tam známého lékaře."řekl rázně Josephovi,,Nikam s vámi nepojedu!"bránila se Shamuel,,to je to co chcete,udělat ze mne blázna!"

Doběhla jsem k nim a uviděla Josepha,který se chystal odvést svojí sestru stranou a zahlédla jeho nepříčetný výraz.,,Chtěl jsem vám pomoci"natahoval k nim ruku pan Maier.,,Prosím Josephe"řekla jsem,,vrať se k dětem,doprovodím Shamuel k doktorovi" Stáli jsme mlčky naproti sobě a já pohladila mojí švagrovou po tváři.,,Pomůžu ti"pověděla jsem jemně,,pojď pojedeme spolu".Joseph poslechl,pustil ji,Shamuel mě objala kolem ramen a nechala se doprovodit do vozu.Celou cestu mi plakala na rameni a já jí hladila.

Po příjmu v ordinaci u lékaře jsem poznala,že již byl se situací obeznámen.Na nic se nevyptával, jen mě ubezpečil,že o ní bude dobře postaráno.,,Mohli bychom jí brzy navštítit?"zeptala jsem se.,,Ano,zkuste přijít zítra,pokud to její stav dovolí,můžete s ní mluvit"odvětil.

Po mém návratu jsem našla v pokoji Josepha sbaleného a připraveného i s dětmi k odjezdu.,,Pokusím se zajít ještě jednou k Maierům"pověděla mu.,,Nikam nechoď"odvětil,,odjíždíme odsud".,,Přesto bych se ráda pokusila"nenechala se odbýt a zahlédla v jeho tváři obrovský hněv a zlobu.Nečekala na jeho odpověď a vydala se dlouhou chodbou do nitra domu.Netušila kudy se přesně vydat a měla  štěstí,když jsem se po chvíli střetla se služebnou.,,Paní Julie?"oslovila mě překvapená  Rozi,která mě před lety česala na svatbě Shamuel.,,Kam chcete jít?"vyptávala se mě.,,Musím mluvit s paní Maierovou.Doveďte mě k ní prosím"požádala jsem jí.Zaváhala,chvíli si mne prohlížela a poté řekla:,,Tak pojďte se mnou".Když jsme kráčeli po schodech nahoru,zahlédla jsem pootevřenými dveřmi pana Maiera jak si v malém salónu nalévá sklenku likéru.Srdce mi divoce tlouklo a v duchu jsem vysílala modlitby,aby v nás všech převládla dobrá vůle.

Rozi zaklepala na dveře,po vyzvání jsme vešli a ona ustoupila stranou.Paní domu sebou lehce v úleku trhla,když mě spatřila a zeptala se:,,Jak jste se sem dostala?"Její tón hlasu mě znejistil,já se pootočila k Rozi,ale po chvíli jsem se znovu napřímila a řekla:,,Mohla bych si s vámi krátce promluvit?"Mezitím s halasným smíchem vběhly do místnosti děti a paní Maierová pověděla:,,Rozi doprovoďte děti do pokoje a vy pojďte dál"pokynula mi.

,,Zavolám manžela a vy tady počkejte"řekla a já jí jemně chycením ruky zadržela.Dívala jsem se jí do zelených,lehce posmutnělých,ale soustředěných očí,ženě v upravených šatech a módním účesu ve tvaru světlého mikáda,zvyklé ve svém postavení lidem poroučet a pověděla:,,Jen jsem vás chtěla o něco požádat.Vím,že je to pro vás také těžké".Klekla jsem si na zem  a sepnula ruce.,,Moc vás prosím,dejte ještě Shamuel šanci a navštivte jí s dětmi v nemocnici."Bylo ticho a já v odevzdání zůstala klečet se sklopenou hlavou.,,Vstaňte Julie prosím"požádala mě a rukou mi pomáhala.,,Nic vám nemohu slíbit"odvětila.Dívala jsem se na ní a slzy se mi řinuly po tvářích.,,Už půjdu"řekla jsem a ona mi podala ubrousek.,,Rozi vás doprovodí" dodala.

Večer jsme uložili děti v hostinci na kraji Vídně.Joseph neustále vyživoval svou neústupnost a nesouhlas s jednáním manželů Maierových.,,Nechápu Julie,že jsi se ponižovala a nebylo třeba již za nimi chodit."vyčítal mi.,,Pššššt,vzbudíš děti"odvětila jsem,,pojď ven".,,Zařídím,aby se Shamuel mohla vrátit i se svými dětmi,aby vyrůstaly ve své kultuře..."pokračoval před hostincem,,A jak to chces udělat?"ptala jsem se,,jak je chceš vyrvat jejich prarodičům?",,Nevím!"zvyšoval hlas,,počkám si na ně a vezmu je do kočáru...někde se schováme a pak vyzvedneme i Shamuel..."zmateně plánoval.,,Snad víš,že to nemůže vyjít.."oponovala jsem.,,Jak to že ne?!"rozkřikl se,rudý vzteky,,Proč mi s tím nepomůžeš?Na čí straně vlastně jsi? Zastáváš se těch křesťanských lidumilů,kteří zavřeli mojí sestru do blázince?Bože Julie,nepoznávám tě..."napadal mě slovně a vzteky kopal do kamenné zídky. Nemohla jsem ho více poslouchat,cítila slzy deroucí se mi do očí a rozeběhla se k nedaleké řece.,,Kam jdeš teď v noci?!"volal za mnou,,vrať se!"

Zůstala jsem sama za svitu měsíce v úplňku,který se třpytivě odrážel v potemnělém proudu vodního toku.,,Bože prosím pomoz mi"prosila jsem polohlasným pláčem.Přetáhla jsem si v sedě teplý vlněný svetr přes pokrčené nohy a byla vděčná za mírný,vlahý vánek,který přišel s teplejší frontou.

Nevím jak dlouho jsem seděla na břehu řeky,naslouchala jejímu proudění a nočním zvukům.S částečným ztišeným mého nitra mi na mysl začalo přicházet více souvislostí,kdy jsem vzpomínala na slova mé švagrové,jak v lásce ke svému muži přijala jeho víru a také,že si z celého srdce tak i přeje vychovávat jeho děti. Začalo mi rovněž docházet, jak se ve svém truchlení vrátila ke své židovské přirozenosti.Sama Shamuel přiznala,že po návratu z Třebíče chtěla děti více navracet k židovství a věnovala jim čas se zpěvy žalmů a hebrejských písní.Její nadšení jsme s ní ve vyprávění sdíleli,chápali jsme,že jí kořeny napomáhají nabrat sílu zpět do života,ale najednou mi docházelo,že tím vznikala propast mezi ní a rodiči jejího zesnulého manžela.Napadalo mě,že most,který pevně držel mezi dvěmi náboženstvými,byl smrtí Karl Heinze a návratem Shamuel k židovství zbořen.Věřila jsem,že může být znovu postaven,když se Shamuel navrátí ke křesťanství a ponechá si svojí kulturu ve svém srdci a bude jí svým dětem předávat v jemnosti.Nestranila jsem žádnému náboženství,v duchu přemýšlela o našem moudrém rabínovi a uvědomila si,že vše spočívá pouze v lidech a všude kolem nás proudí láska. 

Nová poznání mi vlila energii a klid do mého srdce a doufala jsem,že Joseph již dávno spí a ráno si spolu promluvíme.Když jsem otevřela dveře,lekla jsem se ho, jak seděl u stolu pouze ve světle svíčky.,,Kde jsi byla tak dlouho Julie?"procedil mezi zuby,,zítra musíme jednat".Hleděl do mihotavého plamene svíčky a pokračoval:,,Všechno jsem promyslel,hned po ránu vyzvedneme mojí sestru a ona ví kam její děti chodí a kde na ně můžeme počkat".Nevěřícně jsem na něj hleděla a zeptala se:,,A kde bude Shamuel bydlet?"Podíval se na mě a začal koktat:,,...No kde....asi u nás...zatím.....nebo jí chceš nechat v blázinci?Hmmm....?!"znovu zvyšoval hlas.,,Ticho Josephe...pojď ven,půjdeme se projít"řekla jsem.

Poslechl mě a oblékl si kabát.Kráčeli jsme vyšlapanou stezkou zpět k řece a měsíc zářil nad našimi hlavami.,,Nestůj mi Julie v cestě,dělám to pro svojí sestru a její děti,jestli to můžeš pochopit"rozhovořil se znovu Joseph o poznání mírnějším hlasem,ale stále se stopou zatvrzelosti.Dívala jsem se do tmavé vody,stékaly mi slzy po tvářích a neměla pro něj odpověď.Snažila jsem se ho chápat,ale nenacházela jsem v sobě žádná slova,ani sílu a jen cítila obrovskou lítost,že se mi můj muž tolik vzdálil.

Joseph začal sbírat drobné kameny a házet je do proudu.Nějakou dobu jsme oba mlčeli a on se najednou zeptal:,,A co ty by jsi dělala na mém místě?",,Josephe..."začala jsem,,miluji tebe i Shamuel a jestli mě necháš domluvit,povím ti co si o tom myslím".,,No tak povídej"vybídl mě zvědavě.Nebyla jsem si jistá jeho vstřícností a otevřeností v tak citlivém tématu a začala velmi pozvolna.,,...No já si myslím..."a hlas mi selhával a když Joseph vyčkával,pokračovala jsem,,víš jak jsme byli spolu na její svatbě?"zeptala se a on lehce přikývl.,,Přijala v lásce ke svému muži novou víru za svojí a byla s tím hluboce srozuměná,sama se mi svěřila....",,Co tím chceš říct?"vstoupil do toho netrpělivě Joseph a já zaslechla opět osten v jeho hlase.,,Děti se zde narodily,mají tu své zazemí a jsou zde šťastné.Nemůžeš je vyrvat z jejich kořenů!"povídala jsem a hlas mi sílil,,nežijí v židovské čtvrti a ty za ně nemůžeš rozhodovat!" vykřikla jsem,,ani žádný vídeňský kočí se nebude podílet na únosu dětí,je to hloupé a nezodpovědné!!"ukončila jsem hlasitě svůj projev v nezvyklé síle a odhodlání.

Má slova ještě chvíli visela mezi námi,Joseph zůstal zkoprněle stát a chvíli nereagoval.Poté se vzpamatoval a znovu se hlasitě zeptal:,,A co teda chceš dělat?",,Ráda bych navštívila Shamuel a poradila jí,aby se vrátila ke svému dřívějšímu rozhodnutí.Znovu oživila slib,který dala sobě,Bohu a svému milovanému muži.To jí může vrátit zpět k jejím dětem a do života,který zde v lásce vedla"řekla mu.Chvíli přemýšlel o mých slovech a odvětil:,,Dobrá tedy,nechám tě s ní promluvit.Ale když s tím nebude souhlasit,v blázinci jí nenechám a odvezu jí zpět domů,třeba samotnou"dodal,rozhodil  rukama a obrátil se k odchodu.

 

,,Ráda bych jela za Shamuel sama Josephe"požádala jsem nazítří svého muže.,,Mami mami,můžu jet taky?"vyptával se Šimon.,,Dnes ne můj milý"odvětila jsem,,půjdete s tatínkem k řece.Doprovodili mě ke stanoviští povozů a já sdělila kočímu adresu kliniky.

Projížděli jsme centrem města a když jsem zahlédla velký chrám  na mysl mi přišla Loretta,která vyprávěla o setkání ve Vídni s panem Bergmanemm.,,Jaký je název toho kostela prosím?"zeptala jsem se vozky.,,To je katedrála svatého Štěpána,milostivá paní"odvětil.,,A mohl by jste prosím krátce zastavit,ráda bych nahlédla dovnitř"požádala jsem.Přikývl na souhlas a obrátil spřežení.

V katedrále zrovna probíhala mše a když jsem vysedala z drožky střetla se s pohledem paní Maierové,která vcházela dovnitř zavěšená do svého manžela ,v doprovodu malého Karla a Ingridky.Kývla mi na pozdrav a já ho opětovala.Chvíli jsem postávala v zadních řadách a prohlédla si zevnitř nádhernou stavbu.Uvědomila si,že zdejší mše byli jistě součástí i života Shamuel.

Lékař mi dovolil návštěvu mé švagrové a požádal sestru,aby mě doprovodila do zahrad.Zahlédla jsem jí schoulenou na lavičce v noční košili a svetru ,přikrytou dekou.,,Julie"pookřála,když mě uviděla,,jsi tu sama?"zajímala se a rozhlížela se při tom kolem.,,Ano "odvětila jsem,,ráda bych si s tebou promluvila o samotě".,,Stalo se něco?"zeptala se s obavou v hlase.,,Ne nestalo"uklidnila jí a sedla si vedle ní.Pohladila jí na noze a vesele řekla:,,Před malou chvíli jsem viděla tvé děti".Usmála se a zachmuřila současně.,,A kde?"chtěla vědět.,,Vlastně jsem je viděla dvakrát"přiznala jsem a řekla jí o setkáních u paní Maierové a dnes v kostele.,,Máš moc milé a veselé děti Shamuel" pověděla jsem.Podívala se na mě s očima plných slz a řekla:,,Ale ztrácím je".

Uličnicky jsem jí pocuchala vlasy a prohlásila:,,Není třeba,aby jsi je ztrácela".Nechápavě na mě hleděla a neodpovídala.,,Myslím,že jsi tady měla moc hezký život než umřel Karl..."začala jsem a ona mě nechala mluvit,,také si jistě chodila na mše do katedrály a sdílela s rodinou jejich zvyky..."pokračovala jsem a cítila,že čeká co jí chci sdělit.,,Víš napadlo mě,že jsi jistě dala před Bohem svůj slib a se svojí rodinou ho v každodennosti naplňovala...a tvé děti jsou na to zvyklé....žij tak Shamuel jako by Karl byl stále naživu a vše se k tobě v přirozenosti navrátí.Věřím tomu z celého srdce."

Dívala se na mne a slzela.Pohladila jsem jí a dodala:,,Je to prosté,požádej pana doktora,že se chceš setkat se svými dětmi a prarodiči.Řekni všem,že by jsi ráda navázala na život,který si vedla.Své kořeny a kulturu si navždy ponechej v tichosti hluboko ve svém srdci."Potichu stále slzela a poté se zeptala:,,Myslíš,že by to mohlo vyjít?"Usmála jsem se a odvětila:,,Umyj si vlasy,uprav se a pokus se o to,ráda ti pomůžu"nabídla jsem se.,,Jsi moc hodná ...já asi vypadám viď?"zasmála se,,děkuji ti Julie,jsi jako má sestra"pověděla.,,Mám tě moc ráda" řekla jsem a dlouze jsme se objali.

Když jsem jí pomáhala s mytím vlasů, začala se usmívat.,,Myslím,že jsem to pochopila Julie"řekla,,jsem vám s Josephem moc vděčná a můžete jet zpátky domů.Brzy vám napíšu.Budu svým dětem dobrou matkou,vím to".

A tak jsme z Vídně odjeli.Nebylo jednoduché přesvědčit Josepha,že jeho sestra to  zvládne a už nás zde není více potřeba.,,Projednou mi věř"požádal jsem ho a zpříma na něj hleděla.Nakonec mne poslechl,i když na něm po celou cestu bylo znát,že vede svůj vnitřní spor.Nedokázal se úplně uvolnit,až do prvního dopisu od Shamuel,který přišel za dva týdny od našeho návratu,kdy psaní netrpělivě popadl a zabouchl za sebou dveře bytu.

Musel jsem jít sám,mířil na skalní výběžek,kde si chtěl v tichosti přečíst řádky od své sestry.Mnohé se událo a rozbouřené emoce v mém nitru stále nechtěli utichnout.Cestou jsem potkal rabína a přátelsky se s ním pozdravil.

Posadil jsem se nad řekou a začetl do dopisu.Oči mi těkaly po úhledném písmu mé sestry a já vstřebával jeho obsah.

,,Milá Julie a Josephe,

vrátila jsem se zpět domů ke svým dětem.Na tvou radu Julie jsem se svěřila doktorovi a on mi byl velmi nápomocný,zajímal se o celý můj příběh.Vyprávěla jsem mu svůj život od dětství po současnost a on se zaujetím vše vyslechl.Když jsi mne navštívila moje milá Julie,svými krásnými slovy jsi mi otevřela oči a obojí po mém rozhovoru s lékařem přispělo k tomu,že jsem pochopila,kde je mé místo.Doktor domluvil setkání s rodinou a sám svou přítomností a doporučením napomohl k mému návratu domů.Pohladil mé děti  a poznamenal:,,Děti přece potřebují svou maminku" ony mi vběhly do náruče a mě málem puklo srdce láskou. S Maierovými se velmi snažím a cítím,že ledy mezi námi pomalu tají.Věřím,že můžeme znovu navázat na staré přátelství a to je pro mne důležité.Vrátila jsem se do svých pokojů a oni do svého patra.Děkuji i tobě bratříčku,že jsi svou ženu za mnou poslal,vždy jsi byl moudrým mužem.

Zasílám mnoho polibků,vám i dětem a s vděčností a hlubokou láskou na vás vzpomínám."

Shamuel

,,Ach jo "vydechl jsem a rozplakal se,,Bože odpusť mi mé chování".Složil jsem hlavu do dlaní a najednou mi na zádech přistála šiška.Otočil jsem se a uviděl svého rozesmátého synka.,,Já se trefil...trefil.."vesele poskakoval.Za ním stála usměvavá Julie a držela Ráchel za ručičku.,,My jsme také zvědaví"povídala rozverně.Zamával jsem dopisem a usmál se na ně radostný,že je vidím.

 

                                                        

                                        Doslov:

 

Ve svém životě si Joseph zapisoval poznámky a napsal rovněž dopis,který nedal nikdy své ženě přečíst.

Má milovaná Julie,

na sklonku svého života ti píši a mé srdce rozeznívá píseň

o hebkosti tvé tváře a nežnosti,které vnímám na svém těle,

se vzpomínkou na vůni a svěžest tvých vlasů.

Toulám se v básni a pláču štěstím,že jsem mohl svůj život prožít s tebou.

Děkuji ti za tvojí trpělivost a lásku,kterou si kolem sebe rozsévala.

Navždy tě budu milovat.

Joseph