.jpg)
Úvod:
Ježíš žije
Milovaný mistr a jeho učení je stále živé a pomáhá nám v každém okamžiku života dojít k branám království nebeského,které nalézáme na Zemi prostřednictvím našich srdcí.Odkaz,který nám předává je napříč všemi náboženskými směry a pro celé lidské společenství.Přichází uvědomění,že individuální cesta je jako jiskrnný potok a cesta náboženství je jako řeka poznání.Potůčky a řeky se postupně slijí do oceánu vědomí.
Rovněž mnohokrát v současné době zmiňovaný konec světa,zaznamenaný v Bibli a v jiných náboženských spisech se týká podobenství,které nám milovaný Kristus předává.Každý jednotlivec na své pouti dojde do bodu překročení starého světa iluzorní individuality a oddělenosti,aby došel poznání,že nám je nabídnut nový svět plný lásky,soucitu a empatie ke svým bližním.Ve svém srdci pocítíme,že jsme součástí všeho stvořeného a v každém člověku vidíme i část sebe.
Příběh Ježíše Nazaretského,ke kterému se lidstvo vrací je často spojován především s utrpením,ale jeho poselství odkazu ryzí lásky a nekonečné milosti Boží pro všechny lidské bytosti bez rozdílu,je věčné a pokračuje napříč staletími.Naděje a spása,kterou přináší je vysvobozením pro každou duši,která touží odložit svůj kříž a vydat se na cestu vnitřní svěžesti a radosti z Bytí.
Ježíšova symfonie
Poselství jež se Vám dostalo do rukou bylo předáno láskyplnou energií Ježíše Krista,která vstupuje do našeho vědomí prostřednictvím našich srdcí.Jeho láskyplná esence je dostupná každému z nás a nyní přichází čas,kdy se tato mistrovská energie tlačí na povrch a vede k zamyšlení u každého jednotlivce nad vlastním životem.Velice jemná, láskou protknutá,všeprostupující esence pomáhá k evoluci člověku a celého stvoření.Tyto řádky jsou psány,aby pomohli lidem rozpoznat a nalézt nádhernou energii lásky a vnitřního bohatství.Klíž k bohatsví se ukrývá v srdci každého bez rozdílu.Zároveň přichází i nutnost propojení této esence s naším vědomím.
Listy budou doplněny podobenstvými vyňatými z bible a zcela novými,které nám byly postupně předávány.V každém z nich je symbolika,která umožňuje transformaci vědomí.Pokusíme se čtenářům a sami sobě rozkrýt Ježíšovo učení,které nám napomáhá získat zpět vlastní sebeúctu,moudrost a lásku k druhým.Kristova esence miluje každého z nás a učí nás milovat i naše nepřátele.Tím,že tyto řádky byly napsány s jeho láskyplnou energií,se nám i čtenářům rozšiřuje vědomí a transformační energie se přesouvá rovněž do našich podvědomí.
Rádi bychom zde zmínili,že je důležité v jaké vibraci jsou energie našeho podvědomí,protože právě tyto vibrace nás často magneticky nutí k těžkým zkouškám,které k nám v životě přicházejí.Mnohdy se nám zdá,že je k nám osud nemilosrdný,protože si přinášíme do životů energetické i genetické břímě,zavalené velmi hustou negativní energií.Je ale dobré mít na paměti,že tento trend,který je svázán osudovou generační linií se dá v přítomnosti pozměnit. Chceme předávat naději,že negativní,silně destruktivní energie se dají vlastní pílí a vnitřní touhou po niterném spojení s Kristovou esencí postupně měnit v soucit, dobrotu a lásku k sobě i k ostatním.Dočtete se také jak se v běžném životě více přiblížit k láskyplným energiím Ježíše Krista,který vás může vést přes všechny překážky,dodávat vám sílu a odhodlání,aby jste mohli činit odvážné kroky a nebáli se risknout změnit směr v klíčových momentech Vašeho života.
1.kapitola
Nová podobenství
Mnozí lidé se modlí,ptají se a doufají,že milovaný Ježíš Kristus se vrátí jako mesiáš našeho utrpení.Čekáme až se objeví Kristus,vstoupí mezi nás a bude činit zázraky,které lidstvo spasí od beznaděje ,strachu a úzkosti.Doufáme,že někdo v hmotném těle převezme veškeré útrapy,tíseň a špatný řád věcí do zcela nové polohy.Do polohy soucitu,odpuštění a k trvalé bezpodmínečné lásce k bližním.K tomu je záporná odpověď,Ježíš již nevstoupí znovu na naši Zemi v jedné osobě,aby toto činila.Ježíšův láskyplný plán se dávno rozehrál a jeho esence,energie a vědomí vstoupilo do všech těl na naší planetě. Jeho velice jemná mistrovská energie v současné evoluční době působí na každého jednotlivce.Tím činí zázraky,které jsou možností pro všechny z nás.
Kristovo vědomí se vyvíjí společně s námi.Lidé se snažili po tisíciletí přesně řídit s láskou sepsanými Mojžíšovo texty a zákony.V Lukášově evangeliu se ale dočítáme,že Kristus hlásá,že i tyto zákony jsou živé a vyvíjející se s postupem času.Kristova mistrovská energie promlouvající skrze nás doplňuje,že i jeho učení v nádherné lásce je živoucí.Přilnutí k jeho esenci a plného odevzdání svého života bohu nás pozvedne a povede, žít život v souladu sám se sebou a s vlastním vnitřním záměrem.
V současné evoluční době k nám přichází jednoduché podobenství.Naši pouť na Zemi můžeme přirovnat ke stromu života.Stromu který se s námi po tisíciletí vyvíjel.Pradávno zaseté semínko vyklíčilo a jeho vitálno,životaschopnost a rozvětvení závisí na matce Zemi a duchovním vývoji každého jednotlivce na cestě k Bohu.Naše vědomí je zalévající zahradník,matka Země kyprá půda a Bůh hřejivé slunce,pod kterým dozrávají plody našeho snažení. Zde jsou popsány tři příklady možného vývoje stromu na cestě člověka.Ale berme v potaz,že v přírodě a rovněž v životě jednotlivce je pestrost stromů rozmanitá a každá pouť individuální.
Obrazem dnešní doby je strom materiální hojnosti. Je pečlivě zaléván intelektem a touhou uspokojit své potřeby a potřeby druhých tvorbou ve hmotě.Má schopnost rychle růst a nutnost zesilovat a rozvětvovat se.Ve velkém zrychlení zaměřeném na výkon nutí člověka vytvářet nové a nové větve,které přináší pouze krátkodobé uspokojení. Je zapomínáno na přirozený cyklus napojený na náš vnitřní čas.Na roční období kdy strom opadává,odpočívá a znovu nabírá sílu s přicházejícím jarem.Slunce ( Bůh) mu na cestu svítí ,ale tempo zahradníka stromu nedovolí,aby rozkvetl,natož začal plodit.Zde často schází dlouhodobý niterný pocit uspokojení,který nalézáme pouze ve svém vnitřním čase a spojení s božskou podstatou.
Druhým příkladem je strom nevíry ve vlastní život.Zahradník zalévá sporadicky a velmi málo půdu vyživuje.Negativní vnímání života a okolí zahaluje vědomí a nepropouští sluneční paprsky.Člověk nevnímá svojí vnitřní krásu,vědomí nespolupracuje s matkou Zemí( s vlastním tělem) a chybí víra v život( v Boha)Větve nejsou stříhány a nevytvářejí se nové. Strom onemocní, chřadne a postupně usychá.Vždy je ale možné během života změnit tento destruktivní postoj.Každý z nás má pomoc na blízku,jen je nutné o ni požádat a v trpělivosti důvěřovat.
Láskyplným dalším příkladem je strom,který postupně roste s vnitřní transformací zahradníka,který touží zkusit něco nepoznaného v propojenosti a v důvěrném spojení s Bohem a matkou Zemí.Je vyživován ze země,z nebe a v souladu s vlastním nitrem.Zahradník( vědomí) je spojen s vnitřním božstvím a to určuje,kdy v pasivitě strom zesiluje a kdy v dynamickém tvoření roste.S tím přicházejí přirozené cykly,které můžeme zahlédnut v přírodě.Zde vzniká prostor pro vnímání síly a lásky k vlastnímu životu.V božském načasování strom sílí, přícházejí první květy a posléze plody.Přichází tím harmonie,klid a mír v našem nitru vyzařovaný do okolí.V esenci takového tvoření je přirozené vidět v každém člověku božské zrníčko a vnímat energii lásky všude kolem nás.
Lidský život můžeme také přirovnat k vodnímu toku.Když řeka,či horská bystřina přirozeně a bez zábran proudí,zůstává voda svěží,veselá a hravá.Vždy si najde cestu kudy se vydat a v důvěře ve svůj proud tančí mezi kameny a oblázky.Ví kdy ve svém tempu zpomalit a poklidně plynout a jindy se stát dravou a silnou.Je krásná v každé své poloze,jemně zurčící,divoce se vlnící nebo padající v krásných třpytivých kaskádách.Se zpomalením přichází sklidnění a moudrost,aby nám umožnila nabrat sílu pro budoucí výzvy na cestách našeho života.
Mnohdy ale volnému toku bráníme a stavíme si umělé hráze v domnění,že si zachováme určitou identitu,která nás má ochránit a udržet v bezpečí.Vědomí jako zadržená voda si ponechává svůj neměnný cyklus myšlenkových pochodů a stereotypů.Občas přitéká nová informace se kterou se člověk ztotožní,rozšiřuje tím svoji přehradu a zárověn zpevňuje hráze.Taková přehrada může dosáhnout obřích rozměrů a současně se stává nedobytnou.Přichází touha své názory prosadit s obavami o své iluzorní bezpečí a potřebou svojí pravdu(hráz)uhájit.Je to člověk,který je sice otevřen novým informacím z vnějšího světa,ale uzavírá je a jen málo z toho starého odtéká.Opačný extrém vznikne,když člověk vnímající svět nepřátelsky,není schopen příjmu nových podnětů a zůstává ve své zakalené tůňce bez přítoku čerstvé vody.
Přirozený tok je,být stále otevřen novým impulzům a nelpět na své pravdě,která je proměnlivá v závislosti na proudu života.V každém momentu svého bytí jsme v určité fázi moudrosti.S tímto uvědoměním získáváme svěžest a vnitřní kreativitu v jakémkoliv věku.Nikdy není pozdě svojí hráz uvolnit,otevřít se přítoku čerstvé vody a nechat se unášet na vlnách života.Zdánlivé obavy co mě asi čeká za ohybem řeky,střídají radostné pocity ze spontánních zážitků a dobrodružství.
2.kapitola
Kalich odpuštění
Jedinně svobodný muž a svobodná žena mohou roztančit svůj život v pestrosti a různobarevnosti.Pouze svobodný duch oproštěný od veškerých druhů závislostí umožňuje člověku přímé spojení se svým božstvím,svojí podstatou a Kristem.Při vnímání tichého prostoru kolem srdce se dostává do bezčasé roviny,kde je každá otázka zodpovězena.Tento bod vnímání a jeho plné dosažení, závisí na usilovné práci rozpoznávání svých závislostí a jejich postupné rozpouštění.Pouze láska k sobě a láska k druhým,která si neklade žádné podmínky nás osvobozuje.Přesvědčení o vlastní sebeúctě,úcta k životu ostatních lidí nás vede ke spolupráci a vzájemné pospolitosti.V nitru každého jedince sídlí esence Kristovy lásky a tato studnice moudrosti a bezpodmínečné lásky je dostupná úplně pro všechny lidské bytosti bez ohledu na postavení,rasu,životní přesvědčení,věk či místo bydliště.Proto Boží milost a spása může přijít do vězeňské cely,stejně jako do kaple, chudinské nebo zámožné čtvrti.Bůh ani Ježíš nesoudí lidské bytosti a jejich konání na planetě Zemi.My sami jsme soudci a zároveň věznitelé sebe samých i druhých,v souvislosti s posuzováním a odsuzováním dění kolem nás.Přijetí každého momentu přítomnosti,který před námi vyvstává s vědomím,že v rámci evoluce a vyššího uspořádání je vždy v pořádku, nás pozvolna posouvá k vlastní niterné pravdě.
Na cestě k probuzení a vnímání hloubky lásky,kterou k nám Kristus a náš Otec chovají, je potřeba uvědomění a rozpoznání podmínek, které si klademe ve vztazích ke svým bližním a sami k sobě.Přirozené člověku je,že v těchto vztazích vyrůstá,vyvíjí se a proto proces vymaňování a uvolňování se ze závislostí je postupný.Vnitřní rozhodnutí osvobodit se z omezujících vlivů, spouští následně jemnou energii Kristovy esence,která vyplavuje na světlo souvislosti k uvědomění.Tam každý při plném soustředění rozpoznává své nefunkční postoje a může je změnit.Při procesu osvobozování se je velmi důležité , učinit pevné vnitřní rozhodnutí odpouštět ve vztazích námi počatých po celý čas našeho žití.
Po dobu našeho života si můžeme vybrat ze dvou kalichů,ze kterých denodenně pijeme.Kalich hořkosti a neporozumění se plní naší energií,když se snažíme v druhých vidět chyby,nedůvěřujeme v jejich život a s tím přichází snaha je ovládat.Na druhou stranu je kalich plněn i při pocitu,že jsem manipulován,ovládán a vlastněn.Tento kalich se často naplňuje velkým žalem,hněvem a později i zlostí.
V naší evoluční době dochází postupně ve vztazích k rovnováze díky kalichu odpuštění a lásky.Umět se svými bližními začít v lásce každý den nanovo,důvěřovat v jejich život a odpustit jim počínání v minulosti nás dovede do oceánu milosrdenství,spásy a boží pomoci.Při poznání Kristovy lásky máme schopnost nalézt v sobě vnitřní sílu, opustit vztah,kde chybí důvěra ve vaše počínání a otevřít si tím prostor pro nové a nepoznané.
Každý člověk v rámci celistvosti své existence prochází rovněž svými temnými zákoutími.Kristova jemná energie vyplavuje napovrch vše skryté,nepochopené a mnohdy bolestné,aby to mohlo býti přijmuto a rozpuštěno energiií lásky,za asistence vlastního vědomého odpouštění.Kalich odpuštění a lásky je důležité především naplnit u sebe,abychom dokázali přijmout a chápat temná místa povah jiných lidí.
Všechny bytosti na planetě Zemi v sobě mají dva póly,neboli jsou duální.I milovaný Ježíš Nazaretský,když pobýval mezi lidmi musel poznat svojí temnotu, v rámci vlastní celistvosti.Setkal se s ní při jeho asketickém čtyřiceti denním pobytu na poušti, v Getsemanské zahradě.Volil dobro,lásku k milovanému Otci a ke všem lidským bytostem.
I my se každý den a v každé situaci rozhodujeme,co v sobě budeme živit.Zda světlé,či stinné stránky našich osobností.Příklad milovaného mistra nabádá násobit a podporovat to dobré a čisté v nás,přirozený stav bytí,který rozsévá radost a lásku do svého okolí.Naše volba návratu k samotné prapodstatě lásky nikdy nezůstane bez odezvy.Činy a skutky vedeny v bezpodmínečné lásce jsou nám mnohonásobně vráceny.
Snaha,odhodlání a pevná vůle jdou ruku v ruce s Boží milostí.I jedinný krok směrem k našemu nitru znamená mnoho a Bůh poté učiní kroků pro nás nespočet.Zázraky a Boží milosti se stávají přirozenou součástí našeho bytí.Situace a záležitosti,které se nám zdáli dříve obtížně,neřešitelné ,či nepřekonatelné, získávají ve světle Kristovy energie jiný rozměr a postupně přichází větší nadhled nad vlastním životem.Člověk pozvolna opouští dřívější potřebu dění kolem sebe analyzovat a více se navrací k vlastním pocitům,které určují jeho směr.Vědomí se vyvíjí a odkrývá se více souvislostí k pochopení i na místech,kde zůstávala určitá prázdnota či beznaděj.
Klíč k dosažení těchto momentů tkví v úplném ztišení,v trpělivém a poklidném vnímání dění uvnitř sebe sama a svého okolí,bez osobního posuzování.Vlastní dominanci a sebeprosazování je důležité upozadit,aby byla rozpoznána jemná energetická vlákna závislostí na lidech a věcech v našich životech.Právě tyto vlákna nás často spoutávají a zabraňují přirozenému rozletu našeho svobodného ducha.
Energetická přediva jenž nás obepínají a nepouštějí ze zaběhnutých stereotypů a často odvádějí od skutečného záměru propojení se,se svojí podstatou.S Kristovou energiií lásky se postupně vlákna v uvědomění uvolňují a jeho esence pozvolna prostupuje našimi těly a vše léčí a harmonizuje.Energie lásky je velmi jemná a s opatrností nás navrací zpět k našemu nitru,kde sídlí srdce jakožto duchovní orgán,které se tímto pročišťováním trpělivě rozevírá jako květina na kterou pozvolna dopadají sluneční parsky.Právě srdce je centrem moudrosti a navigace pro každého z nás,jinými slovy je náš vnitřní kormidelník,který vždy ví kudy se v životě vydat a zodpovědět nám každou otázku.
Často bývá srdce zapouzdřené,uschované pod vrstvami křivd,zármutku a mnohdy je i ,,zkamenělé".Při uvolňování přichází rovněž očistný pláč,kde velmi pomáhají modlitby ke Kristu a milovanému Otci.
,,Blaze těm,jenž mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha"znělo krásné blahoslavenství z úst milovaného mistra Ježíše Krista.
Uvedeme příklady připoutaností,které k nám přicházejí v 21.století .Věci, pořizované za účelem usnadnění našich životů,není třeba odmítat, ale jejich používání je nutné mít v rovnováze,protože závislost na nich je nakonec ve skutečnosti tím co nás vlastní.
Například mobilní telefon můžeme používat jen v časových intervalech,nebo si vyzkoušet ho na celý den vypnout a později zapínat pouze při osobní potřebě.Neustálé vyzvánění a potřeba kontrolovat displej bývá prakticky celodenní záležitostí.Koloběh opakujících se myšlenek v návaznosti na své bližní(kteří by mě mohli zrovna kontaktovat a z jakého důvodu),se tím může protrhnout a člověk má možnost na svět nahlížet jinýma očima a vidět,dříve neviditelné.Často právě nezodpovězená sms,či nezvednutý hovor dává možnost v tichosti a trpělivosti všem zůčastněným promyslet řešení v rámci vlastní intuice.Nejenom dospělí jedinci,ale rovněž děti mají svého vnitřního navigátora,který je směruje.
Automobil je dalším příkladem osobního vlastnění.Neotvíráme si možnost pro cestování jiným dopravním prostředkem,kde nás často může překvapit svoboda pohybu a rychlost přesunu z místa na místo.Odpadá tím určitá nervozita,usilovné soustředění při řízení a hledání parkovacího místa,právě v době kdy aut na silnicích kvapem přibývá.Odměnou je nám poklidné sledování krás ubíhající krajiny za okny vlaku a mnohdy také zajímavá lidská shledání.
Odvahu umět svůj život měnit za pochodu vůči svým závislostem,vytrvat ve svých rozhodnutích a nenechat se zvyklat okolím, přináší nadhled a svobodu v jednání.Změny učiněné v zaběhnutým stereotypech se pozitivně odrážejí i do našeho okolí.
Připoutanost se netýká pouze hmotných věcí,ale předevšm lidských vztahů.V touze po hledání pravé a bezpodmínečné lásky se ztrácíme v lásce opičí,v přirozené lidské potřebě býti milován.Na své cestě zakoušíme všechny podoby lásky podmínečné ke svým bližním,abychom v důsledku odhalili naši skutečnou podstatu,lásku věčnou,bez podmínek a kalkulů.Ze strachu,že bychom žili v osamění a nepochopení,anebo se nám nedostávalo pozornosti ze strany dětí,sourozenců, rodičů či přátel si často lásku kupujeme,nebo vynucujeme svým chováním.V touze dosáhnout svého,je lidská mysl a povaha velice vynalézavá a člověk si své podmínečné jednání neuvědomuje a shledává je dokonce jako jedinné možné a správné.Tím se vzdaluje od své přirozenosti,která je láskyplná a milující ke všemu stvořenému bez vyjímky.
Skutečná cesta hledání čisté lásky a rovnováhy ve vztahu k sobě i druhým ,je o statečnosti umět opustit i to známé,zaběhlé i pohodlné,přijmout mnohdy zdánlivě obtížné pravdy o sobě, umět odpouštět a měnit své navyklé vzorce chování.Tím se přibližujeme k bezpodmínečné lásce,kdy chyby druhého nevyužíváme ve svůj prospěch a dokážeme ponechat jiné projevovat se ve své přirozenosti,bez našich soudů.Když jsme schopni nereagovat na každý podnět a reakci svého okolí,dokážeme více naslouchat,rozpoznáme pravý okamžik kdy vyjádřit svůj postoj,aniž bychom se za něj museli přít.Přichází rovněž poznání,že relativní osobní pravda,za kterou často usilovně bojujeme,ustupuje a na prvním místě se usazuje láska k bližním.
Věčná Boží láska,esence milovaného Krista proudí stále ke všem bytostem bez vyjímky,nic nepožaduje a my se často ptáme,proč jí nemůžeme vnímat a cítit.Odpověď by mohla být zdánlivě snadná,při uvědomění,že zástupy věcí a složitosti vztahů zaplavují naší mysl a my sami je svou pozorností živíme a věnujeme jim větší důležitost.Pokud jsme ochotni pozměnit svůj žebříček hodnot a vsunout na první pozici bezpodmínečnou lásku,pozvolna se nám i náš život bude v realitě měnit.V trpělivosti každý den s poděkováním,prosbou a modlitbou k milovanému Kristu můžeme s jeho láskyplnou energií vstupovat do svých myšlenek.Vděk a pocit spokojenosti s tím co zrovna v přítomnosti vyvstává, jsou další nástroje k přirozenému a stálému pocitu radosti a štěstí.Rovněž tichým požehnáním osobám,které nám vstupují v přítomnosti do života,úsměvem nebo podáním pomocné ruky násobíme láskyplnou energii v nás a do okolí.
Je přirozené,že k nám přicházejí i dny kdy se necítíme úplně dobře a Kristovo učení nabádá,že právě v těchto momentech je důležité zůstat soustředěný,na svojí přirozenou dobrotu a nepouštět se do zbytečných konfliktů.Snaha a píle zůstat v neutralitě,neobviňovat sebe ani okolí za svůj stav,s sebou přináší vždy milost Boží.Nejenom,že negativní energie dříve odeznívá,ale počet dnů,či chvil plných nespokojenosti,frustrací i beznaděje v našich životech ubývá a nakonec se zcela vytrácí.Je třeba mít však stále na paměti,že trpělivost,víra a niterné odhodlání vytrvat ve svém snažení, je součástí procesu vysvobozování se z negativních energetických pout.
3.kapitola
Zázraky znovuzrození
Prapodstata všeho stvořeného je jemná energie lásky a i vše hmotné a zdánlivě pevné v našem světě vyvěrá z této hlubiny poznání.I myšlenky mají svou frekvenci energie,proto je velmi důležité jim věnovat pozornost.Jakým směrem ubíhají?K čemu stále mají tendenci se navracet?Niterná transcendentní práce jedince spočívá právě v uvědomování si důležitosti svých myšlenkových pohnutek a v návaznosti na činy z toho plynoucí.Stále více učenců a knih se obrací k metodám pozitivního myšlení.Čemu věnujeme pozornost,to v nás sílí a následně přitahujeme do své reality,v podobě povolání,vztahů a zkušeností.
Z knihy LUKÁŠE - Podobenství o marnotratném synu
Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: "Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá." On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země: ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: "Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!" Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: "Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem, přijmi mě jako jednoho ze svých nádeníků." I vstal a šel k svému otci.
Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a HNUT LÍTOSTÍ běžel k němu, objal ho a políbíl. Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem hoden nazývat se tvým synem. Ale otec rozkázal svým služebníkům: "Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen." A začali se veselit.
Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: "Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého." I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on odpověděl: "Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz, a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel TENHLE TVŮJ SYN, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele."On mu řekl: "Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž TENTO TVŮJ BRATR byl mrtev a zase žije, ztratil se a je nalezen."
(Lk 15, 11-32)
V nádherném podobenství se dočítáme o bezpodmínečné lásce Otce ke svému synu a stejné,kterou Kristus chová k nám.Pokud někdo žádá o odpuštění a uvědomuje si své chování,není třeba již zpětně soudit pohnutky svého bližního,stále se navracet a jednat s ním na základě energie zkušenosti již prožité. Každým okamžikem se můžeme proměnit v bytost novou a procitnout ze svého ,,snění".Zdánlivým paradoxem pro lidský rozum,který v podobenství můžeme vnímat otevíráme srdce pro své bližní a nahlížíme do studnice lásky věčné.Umět zamést stopy prožitého,které neslouží přirozené laskavosti každého člověka a neživit již více jakékoliv bolestné vzpomínky.V jednoduchosti začít znovu a dovolit si vidět znovuzrození v novém okamžiku života u sebe i ostatních.Zázraky znovuzrození, jenž jsou viditelné v přírodě všude kolem nás a my jsme rovněž nedílnou součástí všeho stvořeného.Už tím,že ráno vstáváme do nového dne je, jako bychom se znovu narodili.Takzvaných,,malých i větších smrtí"zažíváme na své životní pouti nespočet a jsou součástí vývoje vědomí a evoluce lidstva.
Bojíme se ztrácet sami sebe a lpíme na své iluzorní identitě formované prostředím,ve kterém jsme vyrostli a nadále ji během života posilovali.Mylně se domníváme,že pouze náš vlastní známý mikrokosmos nám může přinést pocit bezpečí a klidu.Jsou to pouhé představy o nás samých,vytvořené na základě strachu,že bychom byli pro své okolí nepřijatelní,či nedůvěryhodní.Ale je přirozené,že právě prožitky toho s čím hluboce nesouzníme, nás vedou a posouvají směrem k naší pravé podstatě. Opustit tento přístav a vyplout na širé moře může přinést určitou bouři,ale silné vnitřní navádění,kormidelník ví vždy kudy plout,zná veškeré proudy,rovněž dokáže zvládnout vlnobití a celou svou bytostí se radovat z nabyté svobody.
Opět se vracíme k trpělivosti a vytrvalosti na cestách nových rozhodnutí,právě při změnách v zaběhnutých myšlenkových vzorcích chování.Pokud člověk žil mnoho let v určitých převědčeních o sobě samém a svém okolí a vtiskl jim důležitost,tendence,že se budou navracet a připomínat se nám, je zcela přirozená.
,,Blaze pronásledovaným,neboť oni vejdou do království nebeského",
citujeme blahoslavenství milovaného mistra nanebevzetí Ježíše Krista,jenž vypovídá o určitém pocitu pronásledování nejenom z našeho okolí,např.nesouhlas s naším počínáním,či probouzení pocitu viny za naše konání,ale rovněž dotírající energie myšlenek z minulosti.Ale pokud jsme se již rozhodli jít vědomou cestou milovaného mistra,po celý čas jsme pod ochranou jeho láskyplné energie.Kristus nás učí nepřestávat ve svém snažení a stále podporovat dobro v nás a dobro v druhých.Tím dáváme najevo,že jsme se rozhodli zůstat v pozitivní energii svého myšlení i konání a pokračovat ve své pouti za světlem.
4.kapitola
Uvolněná pouta
Přílišným lpěním na své identitě,věcech či vztazích zabraňujeme volnému a přirozenému toku energie života.Očišťováním od vlastních negativních pout si uvolňujeme prostor pro nové.Jsme schopni kolem sebe vidět spoustu přebytků,které během života často zbytečně hromadíme.Dovolíme si projevit svou hloubku štědrosti,propustit vše nadbytečné do svého okolí a tím,že dokážeme vnímat pocit dostatku a hojnosti ve svém životě, se nám tato skutečnost projevuje i ve hmotné realitě.Novým pohledem na život získáváme možnost potkávat lidi,kteří nám rovněž projevují štědrost a přicházejí k nám nové impulzy a příležitosti.
Učení milovaného mistra Ježíša Krista nám předává moudrost,že energie vesmírné lásky proudí volně,vším prostupuje a nic nezadržuje.Opět můžeme pro inspiraci nahlédnout do říše přírody,kde každý živočich a rostlina jsou v přirozenosti a důvěře ve svůj zdroj vyživovány.Mnohdy vnímáme jako zázrak květinu,která vyrůstá z betonové desky,nebo vzrostlý strom ve skalní průrvě pouze s minimem půdy.Příroda je naším velkým učitelem a léčí odpradávna naši duši.Pestrobarevnost,ticho ze kterého vyvstávají zvuky živočichů,to vše hladí naše smysly a umožňuje nám lépe splynout s naším nitrem a stát se součástí všeho stvořeného.
V tichu přichází poznání,že i lidská bytost je za všech okolností milovaným Otcem vyživována.Víra a přesvědčení,že v každičký okamžik mého života dostávám co potřebuji a jsem s tím spokojen, se v mé realitě plně projeví.Lidská mysl je mnohdy nastavená opačně,žijeme s neustálým pocitem nedostatku a potřebou do budoucnosti hmotně zabezpečit sebe i své potomky.Mnohdy toto naše počínání shledáváme i jako jedinným smyslem naší existence.
Pokud přenastavíme svůj postoj a dovolíme,aby vděčnost a spokojenost vstoupila do naší každodennosti, jako tvůrci měníme svůj život za pochodu.Milovaný Kristus nás učí,že je samozřejmostí a přirozeností nadále rozvíjet své sny a touhy,které si z celého srdce přejeme naplnit,ale jejich uskutečnění a načasování s pokorou odevzdáváme do rukou milovaného Otce,našeho Stvořitele.
Vesmírná energie lásky proudí bez zábran a je dostupná pro všechny lidské bytosti. Mistr nanebevzetí předává ve svém učení důležitost nepřipoutanosti a vymanění se z pout závislostí ve hmotě.S tím přichází uvolnění a svobodný rozlet našeho ducha.Je to niterná pozvolná transcendentní práce na sobě,ale každé uvolněné pouto,které nás dříve svíralo je posunem vpřed a v jemnosti dokážeme citlivě vnímat a rozpoznávat změny,které v nás nastávají.Změny jenž nám umožňují cítit láskyplnou energii míru,harmonie a klidu v našem srdci,která ve své jemnosti zůstávala dříve zahalená.
....,,tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" -
Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -
Samařská žena mu odpoví: "Jak ty, jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají.
Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."
Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda."
Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň.Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."
Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu...."
Krásné podobenství milovaného mistra nám poukazuje na pramen,který vyvěrá v každém lidském srdci a je to věčný pramen Kristovy a Boží lásky.Aby se mohl poutník této živé vody napít a něžížnit, je zapotřebí mítí čisté srdce,odhalené a zbavené všech vrstev připoutaností.Když člověk pozná hloubku a blaženost Kristovy a Boží lásky,sám touží znovu a znovu z pramene pít a ví,že již z cesty za světlem nechce sejít.
V praxi si musíme každý den ve své píli pomáhat meditacemi,modlitbami a odevzdáním se Bohu.Pozvolna se z mysli vytěsňují myšlenky,které v našem životě převládali a na první místo přichází vděčnost Bohu a Kristu za každý okamžik,který prožívám.
Je nutné udržovat naši studánku stále v čistotě pomocí aktivní duševní hygieny,neboť když ve své práci polevíme,záhy zjistíme,že nám opět studánka zarůstá plevelem a zapadá kamením.Touha a žížeň nás ale popohání a my jsme nuceni v sobě pramínek znovu objevovat,odstranit překážky,nadále ho vyživovat a proměnit v pramen silný,pulzující a natolik odolný,že nás již od naší podstaty,věrné lásky ve spojení s Kristem a Bohem nemůže nic oddělit.Tam přicházá trvalý mír,štěstí a láska,návrat poutníka domů ke svému Otci.
Otče náš,jenž jsi v nebesích
Posvěť se jméno tvé
Buď vůle tvá,jak v nebi tak i na zemi
Chléb vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny
Jako i my odpouštíme našim viníkům
Neuveď nás v pokušení
a ochraňuj nás od všeho zlého,
neboť tvé je králoství
moc i sláva na věky věků.
Amen